
To, že z naší lodžie zmizela poštolčata, rozhodně neznamená, že by v ní nikdo nepobýval. Samička a sameček v ní tráví poměrně hodně času a bedlivě ji střeží před nezvanými návštěvníky. Pokračovat ve čtení „Ať už tě tu nevidím“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

To, že z naší lodžie zmizela poštolčata, rozhodně neznamená, že by v ní nikdo nepobýval. Samička a sameček v ní tráví poměrně hodně času a bedlivě ji střeží před nezvanými návštěvníky. Pokračovat ve čtení „Ať už tě tu nevidím“

Pokud by „náš“ poštolčí pár měl mít nějaké heslo, znělo by nejspíše, alespoň pro toto období, „Krmit a chránit“. Role přitom mají letos, snad jen s výjimkou zahánění vetřelců, striktně rozděleny. Sameček zajišťuje přísun potravy, samička poštolčata hlídá, chrání před nepřízní počasí a krmí. Pokračovat ve čtení „Krmit a chránit“

Od 3. červnu se tu objevuje každodenně. Možná je to stále ten stejný mladík ze sousedství, co se tu ochomýtal už v květnu. Mladý, ještě ne zcela vybarvený sameček s pruhovaným ocáskem. Pokračovat ve čtení „Obdivovatel“

Včera dopledne přistáli po dlouhé době u nás na zábradlí dva holubi. Zřejmě už odchovali mladé někde na střeše a poohlíželi se po nějakém lepším místě ku hnízdění. Velebudka v podobě naší lodžie holuby vždy láká a tak jeden z nich na průzkumu drze přistál na okraji bedničky před poštolčím hmízdem. Poštolka se jen trochu nadzvedla, aby mu dala jasně najevo, kdo tady bydlí.
Pokračovat ve čtení „Tady bydlím já“

Každým rokem se v okolí objeví mladé poštolky, které by rády založily své první hnízdo. Samečci se mezi nimi snadno poznají, protože nemusí být ještě zcela přepeřeni. Pokračovat ve čtení „Mladík ze sousedství“