O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčí samička přináší v posledních dnech jen tak tři – čtyři hraboše denně a k tomu něco menšího – zřejmě hmyz, kterému pracovně říkáme „chrousti“. O tom, co se děje mimo naši lodžii přehled nemáme, ale na anténě protějšího domu je teď nevídáme a tak snad loví. Pokud ovšem jen na nějakém pro nás méně nápadném místě nečeká na samečka. Pokračovat ve čtení „Jako na cizího…“
Když už jsme načali sousedské vztahy, tak příliš mnoho návštěvníků se v naší lodžii v poslední době neobjevuje. Výjimkou je rehek (nebo rehci), který se vždy chová v souladu se svým jménem jako „domácí“. Pokračovat ve čtení „Návštěvníci a vetřelci“
O holubech, kteří navštěvují naši lodžii se stejným cílem jako poštolky, jsme tu psali už mnohokrát. To, že místa jevící se jako potenciální dobré bydlo poštolkám, přitahují i holuby, je bohužel logické. A tak u nás pravidelně přistávají, bublají a natřásají se a testují všechna možná i nemožná hnízda. Pokračovat ve čtení „V pravé poledne“
Sobotní podvečer v naší lodžii byl dramatický. Vše začalo tahanicí o myše, kterého přinesl sameček a zjevně se mu nechtělo ho dát samičce. Z pohledu následujících událostí se můžeme ptát, zda to byla ta pravá. Pokračovat ve čtení „Ve volném stylu“
Ještě stále se tu objevuje. Poznáme ji ovšem pouze tehdy, když se tu dvě samičky potkají. Ale poznat, která je která, to už jsme vzdali. Pokračovat ve čtení „Druhá poštolka“