O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes před půl jednou se objevilo vejce čtvrté. ještě stále pršelo a pršelo a promoklý sameček, který přinesl samičce na oběd pěkného hraboše (kdoví kde a jak je v tom dešti chytá), ji marně lákal na tu pochoutku na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté“
Donáška a předání myšů čili hrabošů proběhně obvykle doslova v cuku letu. A tak jsme jednu pěkně osvětlenou ranní rozložili krok za krokem: Pokračovat ve čtení „Myš až do domu, krok za krokem“
Hadi a štíři už vylezli s velmi teplým počasím již před sv. Jiřím. „náš“ sameček mnoho takových úlovků samičce nepředkládá: Pokračovat ve čtení „Na svatého Jiří“
Pokud se „naše“ poštolky rozhodnou založit si letos po loňské přestávce v naší lodžii opět hnízdo, tak se, zdá se, mají již vybráno kde: v bedničce na policích hned za dveřmi do lodžie. Výběr se projevuje řadou aktivit, které v bedničce provozují. Obvykle se na tuto po ránu osluněnou stranu přesunou hned po východu slunce. Samička už v bedničce dokonce provádí úklid:
„Naše“ poštolčí samička se už začíná daleko více zdržovat v lodžii nebo někde poblíž. To pro nás má nezanedbatelnou výhodu v tom, že již nemusíme sami odhánět holuby. Bylo nám jasné, že to také znamená to, že už zřejmě sama neloví, ale čeká, co dobrého jí sameček přinese.
