Hrabošů nenosí „naše“ poštolčí samička v posledních dnech zrovna mnoho. I když v sobotu a neděli už jich bylo šest. Nemá v podstatě šanci jimi mláďata nakrmit. Malí hladounci se na ni vrhají, jak jen se objeví, a ten nejrychlejší donesenou kořist urve. Pokračovat ve čtení „A vítězem se stává…“
Myš na hraní
Pokud mají „naše“ poštolčata to štěstí, že jim samička přinese hraboše, je jasně vidět, že to je právě to, co jim chutná nejlépe. Těm dvěma nejstarším už je dnes čtrnáct dní a už jsou v tom věku, kdy se snaží hraboše urvat pro sebe a schovat pod křídly před ostatními. A poté naráz spolknout, což se jim u menších myšáků občas už i podaří. S těmi většími je potíž a tak samička hraje s poštolčaty přetahovanou. Když jsou zvláště zarputilá, tak jim zkrátka myše nechá. Pokračovat ve čtení „Myš na hraní“
Zpestření jídelníčku
Možná jste si všimli té závěje peříček na bidýlku nad hnízdem. Většinu už odvál vítr. Už jich tam zbývá jen několik. Pro zpestření jídelníčku totiž otec poštolčí rodiny přinesl i jednoho ptáčka. Pokračovat ve čtení „Zpestření jídelníčku“
Vejce páté
K snesení pátého vejce se „naše“ poštolčí samička chystala už od včerejšího večera, kdy ji sameček opakovaně přinášel krásného tučného hraboše aniž by na tuto lákavou nabídku nějak reagovala. Očekávali jsme tedy, že ráno tu bude další vejce, ale to se objevilo až když jí sameček přinesl pozdní oběd těsně po půl druhé.
Vejce čtvrté
Dnes před půl jednou se objevilo vejce čtvrté. ještě stále pršelo a pršelo a promoklý sameček, který přinesl samičce na oběd pěkného hraboše (kdoví kde a jak je v tom dešti chytá), ji marně lákal na tu pochoutku na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté“