O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
K snesení pátého vejce se „naše“ poštolčí samička chystala už od včerejšího večera, kdy ji sameček opakovaně přinášel krásného tučného hraboše aniž by na tuto lákavou nabídku nějak reagovala. Očekávali jsme tedy, že ráno tu bude další vejce, ale to se objevilo až když jí sameček přinesl pozdní oběd těsně po půl druhé.
Dnes před půl jednou se objevilo vejce čtvrté. ještě stále pršelo a pršelo a promoklý sameček, který přinesl samičce na oběd pěkného hraboše (kdoví kde a jak je v tom dešti chytá), ji marně lákal na tu pochoutku na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté“
Donáška a předání myšů čili hrabošů proběhně obvykle doslova v cuku letu. A tak jsme jednu pěkně osvětlenou ranní rozložili krok za krokem: Pokračovat ve čtení „Myš až do domu, krok za krokem“
Hadi a štíři už vylezli s velmi teplým počasím již před sv. Jiřím. „náš“ sameček mnoho takových úlovků samičce nepředkládá: Pokračovat ve čtení „Na svatého Jiří“
Pokud se „naše“ poštolky rozhodnou založit si letos po loňské přestávce v naší lodžii opět hnízdo, tak se, zdá se, mají již vybráno kde: v bedničce na policích hned za dveřmi do lodžie. Výběr se projevuje řadou aktivit, které v bedničce provozují. Obvykle se na tuto po ránu osluněnou stranu přesunou hned po východu slunce. Samička už v bedničce dokonce provádí úklid:
