O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí samička, co u nás už skoro dva měsíce bydlí, včera večera zahnala na příletu mladého poštolčího samečka, co se tu vyskytuje teprve pár týdnů. Už jsme o tomto vytrvalém mladíkovi psali. Samičce se vytrvale dvoří a jako jediného z řady samečků, co se kolem ní a naší lodžie ochomýtají, ho toleruje a dokonce mu obvykle dovolí v lodžii i přespat. Pokračovat ve čtení „Jak se zalíbit poštolčí dámě“
Na začátku září se v naší lodžii objevil nový sameček. Vyhlíží velmi mladistvě. Ocasní pera má už šedá, ale shora na hlavě má ještě množství hnědavých pírek, takže pokud ho vidíte zepředu, snadno si ho můžete splést se samičkou. Od “našeho“ starého samečka se liší nejen zbarvením hlavy, ale i velkým počtem černých kapek na křídlech. Má spoustu energie a je tu evidentně nový, protože nejprve vše prozkoumal: vyzkoušel posed na těch nejhořejších poličkách pro kamery i na kamerách pod stropem, které se mu podařilo dokonale přenastavit. Především se ale zajímá o hnízdní bedýnku, v níž vytáčí důlek a o samičku, před kterou se servilně uklání, natřásá a tiká a tiká a tiká. Pokračovat ve čtení „Vytrvalý mladík“
Pokud můžeme soudit z online přenosů z poštolčích hnízd, letošní sezóna skončila. Poštolčata vyletěla už i z hnízda ve veži kostela v Mils bei Imst a většina kamer už je vypnuta nebo je nasměrována někam jinam. Ve druhém případě je nejčastěji pouze otočena směrem ven z hnízda, takže se dozvíme něco o jeho okolí (např. v Cáchách).
Letní podvečer v naší lodžii. Sameček přistává na bidýlku za samičkou.