O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
V tomto příspěvku se vracíme o několik let zpět. Před sedmi lety, 6. července 2013 přistálo na zábradlí naší lodžie cizí poštolče. To, že jde o poštolče cizí bylo jasné z toho, že v té době ještě do ulice nelétající domácí poštolčata seděla na skříňce a na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Adoptivní poštolče“
Včerejší návštěva u poštolek na konci naší ulice nás vedla k úvaze, zda tamní pár může být ten „náš“. Odpovídá vzhled a dovednosti tamních poštolčat tomu, jak by mohla vypadat poštolčata „našeho“ letošního páru? Samička přespala v naší lodžii naposledy v noci na 30. dubna. Do té doby zde přespávala pravidelně každou noc a nemohla tedy někde jinde řádně sedět na vejcích. Z pozorování z let předchozích, můžete odvodit, že poštolčata by byla ve věku asi 24 dnů od vylíhnutí toho posledního. Jak ta z let 2007-2016 vypadala a co uměla?
Poslední z pěti poštolčat se onoho roku, kdy u nás poštolky hnízdily poprvé, vylíhlo 5.června. 29. června už všechna trávila většinu dne v květináčích. O den později se už začala, ještě s posledním chmýřím na hlavě a křídlech promenovat po zábradlí.
Více o průběhu hnízdní sezóny najdete zde.
2007/06/29
Kde se vzalo, tu se vzalo… Dnes ráno je opět v lodžii šest poštolčat. Šesté, přibližně stejného věku jako domácí, přilétlo před osmou hodinou, kdy ho do lodžie zřejmě přilákal ruch spojený s příletem samečka, který donesl poštolčatům hraboše.
Cizí poštolčata se takto objevují zřejmě každý rok, ale ne vždy se nám je podaří zaregistrovat. V roce 2013 takto létalo do lodžie každý den cizí poštolče každý den a po dobu téměř čtrnácti dní a poštolčí rodiče ho spolu s ostatními živili. Pouze na noc odlétalo spát někam jinam. Uvidíme, jak dlouho se zdrží to letošní a zda to bude také domácími adoptováno.
Zatímco my sledujeme dění v naší lodžii pohledem z okna a dveří pracovny i prostřednictvím kamer, sledují jiní lidé jiné poštolky za okny, v podkrovích, na půdách, ve výklencích, věžích nejrůznějších lidských staveb i přírodě, ať již hnízdí „jen tak“ či v budkách, které jim lidé připravili. Někteří z těchto lidí rovněž zapojili do sledování techniku a tak na internetu můžeme najít řadu přímých přenosů z hnízdění. Přenos z hnízdění takto publikují lidé nejrůznější – od jednotlivců, u nichž se poštolky zabydlely, přes skupiny nadšenců, kterým se podaří přemluvit místního faráře nebo starostu, školy po ornitologické a ochranářsky zaměřené spolky a organizace. Způsob a kvalita přenosu samotného je různá, rovněž tak podrobnost a kvalita informací, které jsou jsou s přenosem publikovány. Přímé přenosy k sobě na internetu nabalují různě velké komunity příznivců, které mohou upozornit na vyjímečné události nebo dokonce podnítit záchranné akce (hladem strádající poštolčata jsou nakrmena, po ztrátě jednoho z rodičů převezena do záchranné stanice…). Pokračovat ve čtení „Poštolky online“