O myších a poštolkách

Proč o poštolkách?

Za dávných a dávných časů, někdy těsně po roce 1986, kdy jsme se nastěhovali do nového bytu v panelovém domě v sídlišti na okraji Brna, se v naší lodžii objevily poštolky. Dlouhá léta byla jejich oblíbeným místem pro přespání a od roku 2007 zde i hnízdí. Vybraly si k tomu nejprve zastrčený kout za starou skříňkou vystrčenou do lodžie po požáru. Do jejich soukromého života se snažíme zasahovat co nejméně. V prvním roce jsme hodně fotografovali, ale již v té době jsme zakoupili první síťovou kameru a od té doby se náš kamerový park rozrostl, takže jejich záběr takřka zcela pokrýval všechna důležitá místa poštolčí lodžie: zastrčený hnízdní kout, bidýlka na obou stranách lodžie, prostor mezi starou skříňkou a zábradlím, na němž a pod nímž poštolky přistávaly v rušné hnízdní sezóně, i protilehlý kout u dveří, který si oblíbila samička a který využívala poštolčata jako tréninkový prostor.
V roce 2016 byla poštolčí hnízdní sezóna dramaticky poznamenána stavebními pracemi spojenými s tzv. revitalizací, které se protáhly až do následujícího roku.  I když se poštolky  už v předjaří roku 2017 do lodžie opět vrátily, v roce 2017 zde nehnízdily. Stále jim však sloužila a slouží  jako nocoviště. Jak se posléze ukázalo, zůstala atraktivním místem i pro hnízdění. Poštolky si k němu vybraly ale jiné místo – bedničku na policích za dveřmi do lodžie, odkud mají lepší přehled o dění venku. První vejce se v ní objevilo v květnu 2018 a poštolky tomuto novému hnízdu dosud zachovaly věrnost. Co všechno tato druhá kapitola hnízdění ještě přinese, ukáže jen čas…

Proč o myších?

Pochopitelně proto, že je to základní složka potravy „našich“ poštolek. Ale mimo to v květnu 2009, když pršelo a pršelo a jeden člověk domácí řekl tomu druhému, že takhle to dál nejde, že poštolčí sameček už poštolčí samičce déle než den nic nepřinesl, tak onen druhý člověk domácí přivezl bílou laboratorní myš. Od té doby v člověčí kuchyni bydlí za ta léta již dvanácté myší individuum a jeho dcerunka. Statečně plní funkci maskotů ku přivolání dostatečného množství potravy pro poštolčí rodinu. Samy nikdy skrmeny nejsou a zřejmě ani nebudou. Kdo by tak učinil se zvířátkem, které má jméno, růžová ouška, ocásek a zvědavý čumáček?

O kom ještě?

Pod jednou střechou naší městské domácí kanceláře i našeho venkovského domu s námi bydlí nebo nás navštěvuje ještě další zvířena, která se nám postupně vloudila i do obsahu těchto stránek.
Zde ve městě jsou to především rorýsi, kteří se nejprve zabydleli v podstřeší nad okny na JZ straně domu. Bydlí tam s nimi ostatně i rehkové a vrabčáci, již po několik let se tam o dutinu po vypadlém kuchyňském větráku  zajímají další poštolky a pravidelným návštěvníkem je i strakapoud usilovně bušící do polysterenového obložení fasády.  Na straně JV hnízdilo až do již výše zmíněné revitalizace několik dalších párů rorýsů. V roce 2017 se pak zabydleli v novém rorýsovníku, umístěném nad okny hned vedle poštolčí lodžie.  V době hnízdění v roce 2017, kdy se zde nic moc jiného nedělo, jejich aktivity snímala jedna z našich kamer přemístěná na zábradlí lodžii. V roce 2019 jsme pak na stejné místo umístili novou kameru. Zahlédnout je, jak sviští kolem, můžete i na kamerách snímajících dění na zábradlí… Lodžie sama se těší pozornosti dalších synantropních ptáků.  Přitahuje především holuby věžáky, kteří by zde také rádi hnízdili. Jejich drzost je přitom nepřímo úměrná tomu, zda jsou poštolky doma.
Náš vesnický dům si pro trvalé bydlení vybrali rehkové, brhlíci, netopýři a kuna. Od roku 2022 se v zadní části půdy nad chlévem začaly objevovat vývržky, které svědčí o tom, že si toto místo oblíbila i sova pálená, Dvůr i zahrada domu jsou plny další nejrůznější havěti, z níž část se na zimu stahuje do domu.

Co se zde o nich všech dozvíte a co zde najdete?

Kde je ještě potkáte?

Naše“ poštolky jsou rovněž sledovány na:

 

Basic info  Vlajka Spojeného království.

Aktualizováno 24/07/2024 10:12.