Historii poštolčího hnízda v naší lodžii jsme poprvé sepsali v roce 2013. Tehdy u nás hnízdily už sedmým rokem ve skrytém koutě za skříňkou na opačné straně od vstupních dveří. Historii, průběžně aktualizovanou až do zlomového roku 2016, najdete zde.
Vše se změnilo, když se 31. března 2016 během dne se před okny hned vedle lodžie objevilo nečekaně lešení a nástěnce u vchodu domu oznámení datované 30. 3. 2016, že dnem 31. 3. 2016 začínají přípravné práce k revitalizaci domu. Pokud to nevíte, tímto vznešeně optimistickým termínem se nazývá obalení panelového domu do vrstvy polystyrenu. V případě domu našeho bylo spojeno i s odstraněním starého zábradlí lodžie a jejím prohloubením o několik desítek centimtrů. Dalo by se říci, že poštolky se s nastalou situací vyrovnaly o dost lépe než my sami. Stavbou se v podstatě nenechaly vyvést z míry; jediné, co je dokázalo opravdu vyrušit, bylo, když se podlíž hnízda objevil nějaký ten zvědavec. Z pěti poštolčat, která se toho roku vylíhla, nicméně nakonec přežila jen dvě. První dvě zemřela ve věku necelého dne, když je odepsala jejich matka (viz Samička ví nejlépe; Opravdu ví nejlépe co dělat?). Třetí uhynulo o 11 dní později (viz Jako by nikdy ani nebylo). Zbylá poštolčata to pak rozhodně neměla lehké. Zvláště poté, když lodžie přišla o zábradlí. To méně šikovné neustále padalo někam dolů – ať už do lodžie o patro níže nebo postupně po lešení až na zem. Ale i pro let netalentované poštolče se nakonec naučilo létat a dodnes doufáme, že přežilo i svůj první opravdový let, který již nebyl pouze volným pádem (viz Kolik má poštolče životů?).
Stavební práce se nakonec protáhly až přes polovinu března 2017 (viz Bude se jim líbit?; Do roka a do dne (téměř)). Poštolky obletovaly kolem už v zimě a my se postupně snažili lodžii opět upravit tak, jak na ni byly zvyklé. Nejprve se v ní objevila bidýlka u dveří, na kterých začaly přespávat už začátkem března. Všechno ale stejné být nemohlo. Lodžie je totiž užší a hlubší, i dveře se posunuly. Dostalo je jí i zasklení. Okna, která se naštěstí dají shrnout na jednu stranu, jsme je fólií. Zábradlí je vyšší a co je asi nejpodstatnější, chybí pod ním dolní vletový otvor. To je zřejmě hlavním důvodem, pro poštolky od té doby preferují pro hnízdění bedýnku pod bidýlky na policích u dveří. Nejprve jsme mysleli, že ani ta jim nebude vyhovovat. Poštolčí pár, který si zde na začátku sezóny 2017 začal zakládat domácnost, se na přelomu dubna a května vytrácejí z lodžie. Poštolčí samička se zde opět objevuje až v srpnu. Další zájemci se k ní pak přidávají na podzim. Na zimu ale zůstává sama. V březnu následující sezóny však prohrává s novou zájemkyní.
I sezóna 2018 byla v porovnání s ostatními neobvyklá. Po jarní výměně samiček se rozvíjela slibně a 12. května se v bedýnce na policích u dveří objevilo první vejce a po něm další. Zpětně se ale zdá, že v okolí nebylo dostatek nejoblíbenější poštolčí potravy – hrabošů. Nový sameček proto nosil nové samičce velmi často drobné opeřence, ještěrky, slepýše a dokonce žížaly. Od 24 června se pak sameček objevuje pouze na noc a pak zcela mizí. Samička se několik dní snažila mladé s naší pomocí uživit, ale pak zmizela i ona. Po zmizení rodičů jsme je nějakou dobu zásobovali potravou, kterou byla schopna již tou dobou samostatně konzumovat, sami. 8. července jsme čekání na návrat jejich rodičů vzdali a převezli je do brněnské záchranné stanice Ptačí centrum.
Nová, možná staronová samička (ta z roku 2017?) se pak u nás usadila 24. července a bydlela v naší lodžii od té doby nepřetržitě až do 19. ledna 2022. V sezóně 2019 se dala dohromady a vyvedla mladé se samečkem z roku 2018. Po jeho odletu na zimu se tu pak objevil sameček nový, se kterým zdárně vyvedla mladé v roce 2020 a 2021. V roce 2022 se po jejím zmizení sameček dal dohromady s novou samičkou.
Historie hnízda tedy pokračuje, i když leccos je jiné. Starý hnízdní kout za skříňkou ještě stále existuje. V předjaří do něj poštolky občas zavítají, ale pro hnízdění už jednoznačně preferují bedýnku na policích u dveří. Před ni jsme nejprve umístili velkou lepenkovou přepravku, kterou v sezóně 2020 nahradil proutěný koš, který poštolčata mohou využít, když už je jim hnízdo těsné. Jejich výzkumné výpravy ke dveřím do lodžie se už nekonají. Na to je hnízdo příliš vysoko. Také pro první letecké pokusy mají jinou startovací pozici. Většinou se dostanou dříve na bližší bidýlka nad hnízdem než na podlahu.
Ale jinak se v průběhu sezóny nic oproti tomu, jak jsme popsali její průběh před rokem 2016, nezměnilo. Snad jen to, že od roku 2018 jsou poštolčata kroužkována. Jak taková akce probíhá si můžete přečíst v článcích o jejich kroužkování. Údaje z kroužkování najdete v tabulce Kroužkování poštolek.
Kroužkování odhalilo, že většina poštolčat, které se po sezóně v naší lodžii objevují jsou poštolčata cizí, neokroužkovaná. Naprostou výjimkou bylo poštolče označené kroužkem ES 65001, které se v roce 2021 rozhodlo zůstat až do věku čtyř měsíců, tedy o dva měsíce déle než je obvyklé (více o něm zde).
***
Pozn.: Přehled všech hnízdních sezón najdete zde. Podrobná data k jednotlivým sezonám uvedena v samostatných denících. Dále najdete: Info o sledování poštolek a kamerách (sledovat můžete zde nebo po přihlášení zde), odkazy na další webové kamery sledující hnízdění „cizích“ poštolek.
Aktualizováno: