O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolky, myši a jiná zvířena v literatuře, filmu, hudbě, výtvarném umění….
Jakožto sběratelé plyšových medvědů jsme nemohli nechat bez povšimnutí plyšové vyobrazení poštolky, na něž jsme narazili na stránkách polského Stowarzyszenie na Rzecz Dzikich Zwierząt „Sokół“.
O myších básnil už kdekdo. Myšmi se hemží Goethův Faust, na Johanna Wolfganga navazuje i Jiří Suchý s Písní o myši a jedu, myš inspiruje básnické výtvory lyrického zloděje Karla Čapka v Povídkách z druhé kapsy. Inspirovala i Carolla Lewise v Alence v kraji divů; báseň v podobě smutného sáhodlouhého ocásku zde recituje Alence a ostatním účastníkům kuriálního závodu sama Myš. Myš nemůže chybět mezi zvířenou, jíž se věnuje Christian Morgenstern či Emanuel Frynta, který velmi dobře ví jak “ kočky, psi a bytné / na první pohled odliší / ve spíži slona od myši.“. Hlodavci čistě přírodnímu je pak věnována báseň Roberta Burnse To a Mouse, On Turning Her Up In Her Nest With The Plough(text v překladu J.V. Sládka), kterou jsme již zmiňovali v článku O myších a poště. Pokračovat ve čtení „The Windhover“
Vedle poštolky literární existuje i poštolka filmová – dokumentární. Nejznámější je pravděpodobně švédský dokument Falkens öga (Oko poštolky nebo Očima poštolky, který natočil dokumentarista Mikael Kristersson.
Když poštolčata opustí lodžii i ulici, tak člověk domácí přemýšlí, co asi dělají…Možná zrovna honí někde kobylky jako poštolče v dokumentu BBC Target practice:
Možná je to jejich obyčejností, jejich špatnou pověstí či tím, že panuje domněnka, že je nehygienické známku, na které je myš, olíznout…
Pakliže se poštolka objevuje na poštovních známkách hojně (viz Poštolky a pošta), myš domácí (mus musculus) či hraboše polního (microtus arvalis) a jejich příbuzné na nich prakticky nenajdeme. Na známku mají nárok zřejmě pouze ti z nich, kteří jsou chráněni jako norník z ostrova Jersey (clethrionomys glareolus caesarius):
