O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Myš – drobný hlodavec z čeledi myšovitých.
Byla tu a už tu není. Jmenovala se Eliška, ale říkali jsme jí také é-myška. Nejprve jsme mysleli, že se jen nachladila, ale pak, se ukázalo, že její choroba je záludnější… Byla černá s bílým kosočtvrecem na bříšku, něžná a přítulná. Pokračovat ve čtení „Malá milá e-myš“
Hrabošů nenosí „naše“ poštolčí samička v posledních dnech zrovna mnoho. I když v sobotu a neděli už jich bylo šest. Nemá v podstatě šanci jimi mláďata nakrmit. Malí hladounci se na ni vrhají, jak jen se objeví, a ten nejrychlejší donesenou kořist urve. Pokračovat ve čtení „A vítězem se stává…“
Pokud mají „naše“ poštolčata to štěstí, že jim samička přinese hraboše, je jasně vidět, že to je právě to, co jim chutná nejlépe. Těm dvěma nejstarším už je dnes čtrnáct dní a už jsou v tom věku, kdy se snaží hraboše urvat pro sebe a schovat pod křídly před ostatními. A poté naráz spolknout, což se jim u menších myšáků občas už i podaří. S těmi většími je potíž a tak samička hraje s poštolčaty přetahovanou. Když jsou zvláště zarputilá, tak jim zkrátka myše nechá. Pokračovat ve čtení „Myš na hraní“
Nejprve přišel poštolčí poštou e-mail:
„Od včerejška pozorujeme (nedíváme se ale pořád), že samice je na hnízdě velmi málo a bojíme se, že se něco stalo samečkovi a ona se teď musí starat sama. Doufáme, že se mýlíme…“ Pokračovat ve čtení „Problémy v zásobování“
Byli jsme skoro celý týden pryč a po návratu zjišťujeme, že namísto ochmýřených bílých andílků jsou v poštolčím hnízdě čtyři dráčata. Pršelo, ochladilo se a vítr docela dost fouká, takže poštolčí otec rodiny nemá zrovna nejlepší podmínky pro lov. Přitom se ale nezdá, že by dodávka hrabošů pro malé otesánky nějak vázla. Pokračovat ve čtení „Dráčata“