O hraboši a poštolčeti

Jak to tehdy bylo?

Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.

Pokračovat ve čtení „O hraboši a poštolčeti“

Jak poštolky loví

Duch Svatý nejčastěji byl, jest a zřejmě i ještě dlouho bude zpodobňován jakožto holub. Kdo, ale někdy viděl lovící poštolku, pochopí, proč způsobu její letu při lovu říkají francouzi vol „Saint-Esprit“. Český „třepotavý let“ rozhodně tak výstižný není. Popisující k němu musí vždy dodat, že poštolka  se vznáší, doslova visí na místě nad terénem (loukou nebo polem). Tento nezaměnitelný způsob letu, který lovící poštolka ovládá, zachycují dva dokumentární snímky BBC:

Sokol stěhovavý nebo orel skalní?

Laik se diví, odborník zřejmě nežasne…Je to zřejmě běžný jev, že lidé poštolku nepoznají a pletou si s jinými dravými ptáky. Už v encyklopedii pro děti Světem zvířat (Hanzák, Hudec 1963) se v kapitole věnované poštolce obecné dočteme: „Jednou mi napsali z jisté pražské továrny, že ve výklenku jejich továrního komínu hnízdí párek sokol. Nedalo mi to a šel jsem se na ty sokoly podívat, ač jsem předem věděl, že to jsou jen poštolky.“ Teď už v Praze hnízdí opět i sokoli (https://www.facebook.com/prague.peregrine.watch), takže by to poštolky být nemusely. Zpráva by ale dnes dorazila do Národního muzea nejspíše v elektronické podobě s přílohami digitálních fotografií, objevila by se na Facebooku, Twitteru etc. Takže by odborník měl rovněž jasno předem…

Pokračovat ve čtení „Sokol stěhovavý nebo orel skalní?“