O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Nic jiného jsme ani nemohli čekat. Jestliže si naši lodžii našli opět poštolky, dříve nebo později ji museli začít zkoumat co do možností pro hnízdění i holubi. Na střeše nad námi to zkrátka není ten správný komfort. Na rozdíl od poštolek první průzkumník neomylně zamířil do starého hnízda.
Česká společnost ornitologická má nový projekt „Sídla bezpečná pro ptáky“. Podrobněji se s ním můžete seznámit v článku Proč ptáci žijí s námi a co z toho mají? na stránkách ČSO.
Součástí projektu je dotazník, jehož vyplněním můžete napomoci ČSO získat informace o tom, jaké povědomí mají lidé o nebezpečích, která ptákům v jejich sídlech hrozí. Pokračovat ve čtení „Sídla bezpečná pro ptáky“
Narozdíl od roku loňského je v naší zimní lodžii, v níž dosud nebyly dokončeny všechny stavební úpravy, poměrně málo opeřených návštěvníků. Zde alespoň jeden z nich, zachycený v okamžiku, kdy asistoval zdobení vánočního stromečku:
Podzim, alespoń ten astronomický je tu, a stavba která nám a našim poštolkám od konce března komplikuje život, je tu stále. Dostalo se nám sice bleskového světle okrového nátěru a před těmi částmi fasády, které nemají ještě okrášlit balkony a zábradlí, už sice zmizelo, ale jinak tu žádný čilý ruch nepanuje. A ano, ovšem, neměli bychom zapomenout na rorýsovník, osazený nad okny naší ložnice.
Jelikož zde panuje klid a lešení výrazně ubylo, tak ony zbylé kusy se staly oblíbeným místem pro mezipřistání ptačích návštěv, povětšinou sýkorek a rehků, ale i vrabců.
I v našem venkovském domě v Čisté u Litomyšle a v jeho zahradě s námi žije řada podnájemníků. Mezi ty, jichž by se většina ostatních zřejmě snažila zbavit, je kuna. Naše noci zpřestřuje tajemnými zvuky a podlahy na půdě i zápraží zdobí hovínky s pecičkami ovoce, které jí v tu či onu dobu poskytuje naše a sousední zahrady. Viděli jsme ji pořádně vlastně jen jednou a dodnes litujeme, že jsme neměli dostatek dochapřítomnosti, abychom ji vyfotili. Stěhovala tehdy mláďata jedno po druhém z půdy nad naším chlévem do starého sousedovic trabanta zaroslého v keřích na dvoře. Zřejmě jí to místo připadalo tehdy s ohledem na naši nezvykle dlouhou přítomnost v domě bezpečnější. Pokračovat ve čtení „Kdo u nás ještě bydlí“