Trojúhelník nebo čtyřúhelník

Jak to tak vypadá, vrátily se k nám do sídliště na začátku dubna poštolky.  Do té doby tu byla pouze „naše“ poštolčí samička, ta, která s námi strávila zimu a v polovině března se objevivší první poštolčí nápadník. Ten byl a je sice pěkně urostlý a vybarvený, ale o „naši“ poštolku a naši lodžii neprojevoval dostatečný zájem. Od 3. dubna ho nahradil další sameček, možná ten loňský, se světlými skvrnami na zátylku. Vypadá to, že se spároval  „naší“ zimní samičkou, které projevuje svou náklonnost a nosí jí hraboše. V okolí se ovšem potuluje a o ložii jeví zájem i další samička. Pokračovat ve čtení „Trojúhelník nebo čtyřúhelník“

Není-li tu ta, kterou mám rád…

„Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která je tu…“. Tak nějak to teď u nás vypadá. Poštolčí sameček, možná, že to není zrovna ten, který občas zavítal na návštěvu za „naší“ poštolčí samičkou, je tu od středečního odpoledne pečený, vařený. Lítá sem a tam, huláká a vyzpěvuje, a dvoří se nejenom „naší“ staré dobré poštolčí samičce, co s námi strávila celou zimu, ale i nově přivandrovalé mladici, která se od „naší“ poštolky liší barvou ocasních per. Pokračovat ve čtení „Není-li tu ta, kterou mám rád…“

Incident

Poštolčí podzim se v lecčems podobá poštolčímu jaru.  Určitě v tom, že je potřeba bránit místo pro hnídění.  „Naše“ poštolčí samička, ta co u nás bydlí od července,  je v tomto směru vskutku ostražitá. Občas dokonce ještě vyletí i na samečka, co u nás bydlí od září: Pokračovat ve čtení „Incident“

… se perou

Nejen husy pode a nade mlejnem, ale, jak je u nich na jaře dobrým zvykem, i poštolky se perou. V naší lodžii už jsme takových pranic zažili několik. Nyní jde zřejmě o to, zda si dobré bydlo v naší lodžii udrží poštolka, která si zde své domovské právo doslova vyseděla přes zimu, nebo ta nová, co se zde snaží zabydlet od 4. dubna. Už zde jednou v klidu vedle sebe přespaly, pak na sebe jen tak letmo narazily, ale dnes po poledni z toho byla opravdu velká pranice. Pokračovat ve čtení „… se perou“