O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podnájemníci bytující a od r. 2007 i hnízdící v lodžii našeho bytu.
Pan a paní Poštolkovi mají u nás v lodžii několik míst vhodných k setkávání. Nejčastěji se potkávají na bidýlkách, na nichž tráví noc. Ráno odlétá nejdříve obvykle on a ona se ještě chvilku zdrží- Tak jako dnes ráno: Pokračovat ve čtení „Setkání na různých úrovních“
„Náš“ pan poštolka se zjevně drží zásady projevit i teď na podzim paní poštolce pozornost a přinést jí dárek alespoň jednoho hraboše denně. Tedy i dnes před polednem jsme mohli pozorovat, jak se vytasil s pěkným hrabošem: Pokračovat ve čtení „Halloweenský hraboš“
Aby byla iluze jara dokonalá, přinesl večer pan poštolka paní poštolce ještě dárek. Pokračovat ve čtení „Jak „naše“ poštolky oslavily státní svátek II“
Listí stromů v naší ulici se zabarvuje do zlatova a červena, ale poštolky, které u nás bydlí mají, jak se zdá jaro. Pokračovat ve čtení „Jak „naše“ poštolky oslavily státní svátek I“
V prvních letech poštolky z naší lodžie obvykle touto dobou odlétaly na zimu. Od roku 2015 (s přetržkou způsobenou zateplením fasády v roce 2016—17) už ale většinou alespoň jeden z páru zústává. Pokračovat ve čtení „Podzimní ráno“