Pan a paní poštolka mají, jak jim poštolčata rostou (v pondělí bylo těm pěti starším už 21 dní), stále více práce s jejich obživou. On už v posledních dnech ani v lodžii nenocuje, zřejmě aby nemusel poslouchat její požadavky na to, co by měl dělat.
Ona ale poštolčata přes noc hlídá, nyní už z bidýlka na protější straně lodžie. Ráno pak odlétá ještě před východem slunce kolem čtvrt na pět.
On se pak objeví už po půl páté s prvním úlovkem nebo se zásobami ze spíže.
Jeho povinosti živitele končí až po západu slunce. V pondělí přiletěl s posledním hrabošem až za tmy ve 21:44.
Poštolčata, uložená už v hnízdní bedýnce o nabízeného hraboše nejevila zájem.
Hlasitě se, a to velmi, se ozývala pouze paní poštolka, která už tou dobou seděla na svém bidýlku.
Poté, co neuspěl s hrabošem u poštolčat, se k ní pan poštolka pokusil připojit.
Moc přátelsky ho nevítala a tak, zřejmě aby měl aspoň v noci trochu klidu, zase odletěl. Časně ráno ho totiž znovu čekají povinosti živitele poštolčí rodiny.