Malá poštolčata spávají na hnízdě. Jakmile se však dokáží vyškrábat někam výše, chtějí už také spát jako dospělí. „Naše“ letošní čtyři starší poštolčata se po dosažení mety bidýlek nad hnízdem také nejprve snažila na nich spát, i když směstnat se tam, nebylo jednoduché.
Od té doby, co umějí přistát na bidýlkách nad starým hnízdem, už není nával na těch dvou nad novým hnízdem takový. Jako poslední (po půl desáté) na ně večer přilétá samička…
… a ráno jako první odlétá ještě před východem slunce před půl pátou.
Jen několik minut po jejím odletu se objevuje sameček s prvním úlovkem nebo něčím menším ze spižních zásob:
Jeho přílet rozpohybuje dosud poklidně poklimbávající poštolčata. Kromě těch pěti, co spala pod střechou v lodžii i šesté, které už druhou noc strávilo na zábradlí skryto za skly poskládanými na její severní straně. I ono se odlepilo od svého posedu a ladným obloukem zamířilo na roh atiky sousedního domu:
Zřejmě to bude nějaký individualista. po něm se do ulice vydala i ostatní letu schopná poštolčata. Těsně po šesté už v lodžii zústali jen poslední dva mohykáni na hnízdě.