Dnes ráno jsme se vnaší lodžii dočkali vylíhnutí dalšího, pátého poštolče. Je v porovnání s ostatními o dva a více dní staršími opravdu velmi malinký a tak nám připomněl jednu z postav z knihy Daleká cesta za domovem, Pětíka (páteho, resp. posledního králíčka z vrhu). „Naše“ poštolče není ale, jak doufáme. letos poslední. Ještě zbývá jedno nevylíhnuté vejce.
V záběru kamer se objevilo ještě celé mokré bezprostředně po vylíhnutí, když se samička v 7:09 rozhodla nakrmit poštolčata:
Při další krmeních bylo ještě příliš vláčné a padací. Ale po třech hodinách, když sameček přinesl v 10:09 zase jednoho hraboše…
… , bylo už docela oschlé a orientovalo se lépe, takže i ono dostalo nějaké to sousto: