Sypejte ptáčkům

František Nepil
(Dobrá a ještě lepší jitra)

Pamatujete se na ten plakát, vy, koho dneska píchá v levém koleně a za pár dní nato i v pravém? Ptáčci na něm (na tom plakátu) mrzli ve sněhu, měli hlad jako herec, a já tuto výzvu dodnes oslýchám. Sypu jim, a nejenom to.

Kdo přijde ke mně na chalupu na jaře, je celý pryč z toho, kolik mám na zahradě budek. A kdo tam přijde v zimě, je paf mnohem víc, protože žasne, co ptactva v Čechách žije. Měl by se teda spíše divit, co ptactva létá na krmítko, ale on žasne z množství ptactva v Čechách, zatímco já z toho, co lidí neumí naše ptáky pojmenovat. A protože mě skoro všichni mají k tomu, ať o těch věcech udělám lidstvu něco jako školení, vyzývám všechny potenciální zájemce, aby se při čtení dalších řádků plně soustředili. Především s i musí ujasnit, zda opravdu chtějí udržet ptactvo přes zimu při životě. Neboť ptáci jsou ve své drtivé většině škodliví, což málokdo ví, protože je každý posuzuje pouze podle jejich zpěvu. Vrabci vás připraví o rybíz a vaše slepice ochuzují o krmení. Sýkory koňadry a sýkory modřinky vám vyklovou celý záhon máku vždy dva dny předtím, než se ho vypravíte sklidit, a naklofou vám nejchutnější hrušky. Kosové stačí odnést z vaší zahrádky všechny třešně, višně a jahody. A tak dále a tak dále. Takže se musíte nejdříve rozhodnout, jaký postoj zaujmete ke zpěvnému ptactvu: zda ho budete živit, nebo hubit. Zda mu budete sypat ptačí zob, nebo strychnin.

Doporučuji vám, abyste ptáky raději živili. Jednak si uvědomíte, že to, co vám neukradnou oni, ukradnou vaši spoluobčané. A pak – oni vám budou dělat v zimě show. Pokud se však nedopustíte chyby a nezačnete číst odborné publikace, které vám radí, co se má a co se nemá. Nenaleťte například žádnému ochránci přírody na tvrzení, že krmítko máte umístit na nějaké klidné místo za domem, kde ptáky nikdo nebude rušit. Ne, prosím, nenechte si věšet na nos špudlíky: krmítko si postavte přímo před okno, ať z toho něco máte. Krmení ptactva jde teď do peněz, a ptáci vám je mohou nepatrně vynahradit tou podívanou.

A zadruhé se nenechte moc zbezradnit tím, co ptáci smějí mít na krmítku a co ne. Ochránci přírody a zvířat například touží po tom, abyste pro krmítko zdrhávali celé léto z klasů jitrocele jitrocelová semínka a sbírali různá semena trav, protože žijí v představách, že nevíte, co s časem. Za mého dětství například tatínek pověsil sýkorkám na větev kus loje a bylo to. V tomto desetiletí však následkem nějaké strašlivé, ale nezveřejněné epidemie vyhynuli u nás všichni volové, býci a krávy, a na lůj nenarazíte, ani kdybyste si uběhali nohy. Klidně však ptákům kupujte vepřové sádlo, třebaže to odborníci nevidí dvakrát ádi. Ale chraňte je před kočkai (to sádlo), kočky jsou  – ať se nezlobí ani malířka Jana Sigmnudová, ani paní Modrachová-Davidová, prezidentka všech kočičích institucí v naší vlasti – kočky jsou, jak říkala moje babička. která je chovala jedenadevadesát let, kočky jsou potvory, ty by ho ukradly raz dva. Proto dávejte sádlo pod králičí pletivo – to k němu ptáci mohou, ale kočky ne.

Ti odborníci jsou proti krmění ptactva syrovým sádlem nejspíš proto, aby ptáci nekonzumovali cholesterol. Ale nejvýhodnější pro vás jsou právě sklerotičtí ptáci. Těch se snažte vykrmit co nejvíc. Takový strakapoud je například klenotem na krmítku, na něho se nemůžete vynadívat. Jenomže on přiletí, párkrát si klofne, vy hnete za oknem v kuchyni rukou a strakapoud frnk – je pryč.

Jestliže vám tam přiletí sklerotický strakapoud a sedne k tomu kusu sádla, nezačne ho hned klofat. Sedne si, několik minut se nehne, jenom čučí před sebe a nemůže si vzpomenout, kvůli čemu to vlastně přiletěl. A vy si ho pořádně, podrobně prohlédnete – a znáte ho víc než čtyři ornitologové dohromady.

Když jste tedy zachrávili ptáčky v zimě před zmrznutím, stlučte jim – když tak nemáte v únoru co dělat – hnízdní budky. Nedělejte si hlavu z toho, jestli bude mít budka  vletový otvor široký 28 či 32 milimetrů a jestli má být nasměrována k východu či k jihu. Nemluvě o tom, že stejně přes zimu tu vletovou duzniku někdo – nejspíš právě strakapoud – vyklofe větší.

Spíše ji udělejte blíže stříšky, ať je podlážka s hnízdem hluboko dole, aby tam kočka nedosáhla tlapkou a nevytahovala mláďata, protože kočky jsou – játo nechci opakovat – kočky jsou prostě potvory. Dále se nenechte mást ornitology, kteří vám budou tvrdit, že budky musí být od sebe třicet metrů. Sýkory, rehci ani vrabci nejsto s to si vybavit ani to, že metr je desetimiliontým díkem poledníkového kvadrantu zemského, jak jsme se učili my, ani to, že metr je desetimiliontou částí čtverníku poledníkového, jak se učil můj dědeček, ani tu nejjasnější, současnou definici, že metr je délkou dráhy, kterou urazí světlo ve vakuu v časovém intervalu 1/299 792 458 sekundy. Ačkoli alespoń tohe by si vrabci a sýkorky představit měli, neboť světlo přece lítá jako oni.

A mimochodem – já mám na zahradě čtrnáct budek. Většinou jsou je na deset metrů od sebe, tedy ve vzdálenosti, kterou uletí světlo ve vakuu v časovém intervalu 10 / 299 792 458 sekundy a všechny ty budníčky jsou rok co rok obydleny, a ještě vždycky najdu po opadu listí pár hnízd v korunách jabloní, kde jsem na jaře a v létě vůbec nepozoroval, že by se tam stavělo, že by se tam hnízdilo a že by se tam něco krmilo.

Budky rozmístěte s naprosto stejnou filozofií jako ta svá krmítka: tak, abyste na ně viděli ze své zahradní lavičky, až budete pít kafe. Abyste viděli, co všechno nosí staří na hnízdo, jak mladé krmí, jak mláďata nastavují žluté zobáčky. Tohle pozorování je totiž jediná odměna za tu práci, co s budkami máte. Opravdu jediná, protože největší pohádka, kterou do omrzení opakují ochránci přírody, je tvrzení, že když postavíte na zahradě budky, budete mít ovoce bez červů. Co vás nemá! Ručím vám za to, že budete mít ovoce červivé, že byste vyletěli z kůže. Protože ptáci jsou zrovna takové povory jako kočky. Ale uvidíte krmit mladé, a budete-li mít obzvláštní štěstí, uvidíte, jak se mláďata učí létat, přesněji řečeno, jak sedí jako buchty na stromech plných hmyzu, který je vůbec nezajímá, dokud jim ho máma nestrčí do zobáku.

Jenže likvidovat housenky, to je z ptačího hlediska vaše starost, a vydolovat každého červa z každého jablka či hrušky, natož švestky či třešně, to je vaše poslání.

Ale proč ne. Vždyť vidět v současné epoše ohyzdností, mordů a nestvůr něco pěkného, to přece není vůbec k zahození.