O poštolčích a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
František Nepil
(Dobrá a ještě lepší jitra)
Pamatujete se na ten plakát, vy, koho dneska píchá v levém koleně a za pár dní nato i v pravém? Ptáčci na něm (na tom plakátu) mrzli ve sněhu, měli hlad jako herec, a já tuto výzvu dodnes oslýchám. Sypu jim, a nejenom to.
Poté, co si „naše“ poštolčí samička začala po ránu zpívat, jsme se začali pídit po tom, proč ptáci zpívají a zda si zpívají i jen tak pro radost. A tak jsme se dostali ke slavnému Joaninu kosovi. Pokud nevíte, kdo to byl, tedy dotyčný kos bydlel na zahradě pianistky Joan Hall-Craggs (1921-2006) a ona jeho zpěv zaznamenávala na sonogram. Pokračovat ve čtení „O zpěvu a povaze kosů nejen literárních“
František Nepil
(Dobré a ještě lepší jitro)
Dnes už není problém vidět čas od času žirafu, hrocha, tygra či jiná nedostupná zvířata. K mravenečníkům, tuleňům a psounům pijeme čaj a přikusujeme albertky, když spokojeně sledujeme v televizi, jak jim člověk negativně ovlivňuje jejich životní prostředí. Méně už slyšíme, jak nám to zvířata oplácejí a ovlivňují životní úroveň člověka. Pokračovat ve čtení „Sýkorky a poštolka“
Za dávných a dávných časů, v hloubi minulého století, se objevil v tehdejším Mladém světě vtip Vladimíra Jiránka: „Udělejte něco pro zvířata, nechte je u sebe bydlet…“ Na obrázku byl muž a žena pod peřinou a mezi nimi „zvíře“.
Vzpomněla jsem si na to při nahlédnutí na stránky Blanky a Jana Šounových (http://nase-postolky.webnode.cz/), kteří jsou zřejmě rovněž postiženi poštolčím syndromem. Zjevně poštolky milují a poštolky se u nich zjevně mají!!! Pravidelným vydatným přísunem potravy dosáhli dokonce toho, že u nich dvě samičky sdílejí jednoho samečka a jednu budku…. Pokračovat ve čtení „Udělejte něco pro zvířata….“
