Pták Poškrk

„A jak vypadá pták Poškrk?“
„Je to napůl pštros a napůl poštolka. Možná jsi ho slyšela poškrkávat v lese. Zní to, jako když škrkáš a zároveň vrkáš. …“

Takovéto vysvětlení podal Bařtipán – Humpty Dumpty (Hupity Dupity, respektive Valihrach) – v Alenčiných dobrodružství v kraji divů a za zrcadlem – alespoň v překladu Jiřího Žáka (CARROLL, Lewis a Lewis CARROLL. Alenčina dobrodružství v kraji divů a za zrcadlem. Ilustroval Ladislav VLNA, přeložil Jiří ŽÁK. Praha: XYZ, 2017, 252 s. ISBN 978-80-7505-416-6).

Pták Poškrk se v originále knihy Lewise Carrolla Through the Looking Glass (1871, datováno 1872) jmenuje Jubjub a je jednou z postav básně Jabberwocky:

Jabberwocky
‚Twas brillig, and the slithy toves
Did gyre and gimble in the wabe;
All mimsy were the borogoves,
And the mome raths outgrabe.
‚Beware the Jabberwock, my son!
The jaws that bite, the claws that catch!
Beware the Jubjub bird, and shun
The frumious Bandersnatch!‘

Českých verzí básně Jabberwocky je řada. Překlad Jaroslava Císaře Žvahlav vyšel poprvé roku 1931 v nakladatelství Františka Borového v knize Za zrcadlem a co tam Alenka našla, překlad Aloyse a Hany Skoumalových Tlachapoud je z roku 1961, kdy vyšel v SNDK v knize Alenka v kraji divů a za zrcadlem. Kromě těchto dvou nejznámějších je tu ještě například Hromoplkie od Václava Pinkavy, vyšel ve sbírce Lovení Snárka (Host, 2008).

Žvahlav
Bylo smažno, lepě svihlí tlové
se batoumali v dálnici,
chrudošní byli borolové,
na mamné krsy žárnící.
„Ó synu, střez se Žvahlava,
má zuby, drápy přeostré;
střez se i Ptáka Neklava,
zuřmící Bodostre!“

Tlachapoud
Je svačvečer. Lysperní jezeleni
se vírně vrtáčejí v mokřavě.
Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni
a selvy syští tesknoskuhravě.
„Střez se, střez Tlachapouda, milý synu,
má tlamu zubatou a ostrý dráp.
Pták Zloškrv už se těší na hostinu,
vzteklitě číhá na tě Pentlochňap.“

Hromoplkie
Jasřilo; poplaslizná tklova
kruťcupila se v trámavě:
průvratná byla bokřavova,
můrnící hledavě.
„Hromoplka se synu střež!
Čelistí chňapných drápů šmika!
Klepklep-péřatce dravce, též
Supteřva plundrožvyka!“

Jiří Žák se s překladem vyrovnal takto:

Pidlovousi
Je večer. S Pidlovousem v trávě
v mokřině válejí se právě,
kolozí s nimi smuťáci
a v huhlu leží čiháci.
Nebezpeční jsou Pidlovousi,
strašní a krutí, dlouhé vousy,
Pták Poškrk čeká hodokvas
a tlouchá za ním Kostitřas.

Osobně dávám přednost Tlachapoudovi s ptákem Zloškrvem, což je nesporně dáno tím, že mě okouzlili už v dětství.  Se Žvahlavem jsem se seznámila až díky Janu Švankmajerovi (film Jabberwocky – Žvahlav aneb šatičky slaměného Huberta a posléze i ilustrace k vydání Alenky z roku 2017).

Překlad Jiřího žáka jsem pak vzala na milost vlastně jen kvůli ptáku Poškrkovi.  I poloviční poštolka je totiž hodna pozornosti milovníka druhu falco tinnunculus.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..