S tím, že nás opustila „naše“ samička, se zřejmě budeme muset smířit. Domácí sameček se ale v sobotu 31. srpna po téměř 48 hodinové absenci vrátil. Bylo to jen na otočku – přílet a obratem hned odlet:
Dnes ráno už pobyl na svých oblíbených posedech nad starým poštolčím hnízdem už dvě hodiny. je však jasné, že naši lodžii dosud považuje za své teritorium, které je potřeba aspoň čas od času kontrolovat.
Nepřítomnosti poštolek po většinu dne si už ovšem stačili povšimnout holubi a snaží se zde opět zahnízdit. Zkrátka úsloví „když kocour není doma, myši mají pré“ platí i na poštolky a holuby. Z mnohaleté zkušenosti už víme, že plašení holubů člověkem, není zdaleka tak účinné jako plašení poštolkou. Zatím se nám daří holuby strašit tak říkajíc na dálkové ovládání – spouštěním a vytahováním rolet. Holubi ovšem brzy pochopí, že je ten vrčící kus látky na tyči vlastně nijak neohrožuje a budeme muset požít jiná plašidla…
Nezbývá než doufat, že nás poštolčí sameček úplně neopustí a občas je pěkně prožene. Ovšem když včera v době naší nepřítomnosti okupovali poštolčí hnízdo, nebyl zrovna doma. Několik holubů na zábradlí ho ovšem nevyvede z míry natolik, že by jim pocuchal peří. Jenom se načepýří a zanadává a to je alespoň přesvědčí o tom, že se nemají pouštět dovnitř:
Na záběru z druhé kamery je vidět, že těch holubích zájemců a naši lodžii nebylo dnes ráno rozhodně málo: