Nejprve opustila lodžii „naše“ samička. Naposledy jsme ji zřejmě viděli večer 13. srpna, kdy se před ní ještě domácí sameček producíroval na hnízdě. Bydlela u nás déle než rok a od 24. července loňského roku zde – výjimkou hlučné silvestrovké noci – pravidelně přespávala. Noční prázdná lodžie nám bez ní připadá více opuštěná než ta denní.
Domácí sameček u nás zůstal o něco déle. Byl zvyklý odletět vždy po večerním příletu samičky a nocovat jinde a tento zvyk si zachoval, i když už k nám nám samička nelétala. Odpočíval ale v lodžii vždy po ránu a navečer a přitom ji statečně bránil před vetřelci. Těch rozhodně nebylo málo.
Zvláště rušné ráno bylo ráno 15. srpna, kdy bylo třeba zahnat cizí mladou samičku a poštolče:
Kromě toho se tu objevoval i cizí sameček, kterému se dokonce 18. srpna v době, kdy ten „náš“ domácí nebyl nablízku, podařilo proniknout do lodžie a důkladně si ji prohlédnout.
Možná už tak krásně přepeřil poštolčí mladík, který naši lodžii od jara navštěvuje. Každopádně od toho domácí je jasně rozeznatelný i v letu, protože jim nestejně dorůstají ocasní pera.
Kromě pravidelně otravujících, ale cizích (neokroužkovaných) poštolčat se tu 19. srpna objevila i samička se šedým ocáskem:
Zřejmě to ale nebyla ta „naše“, protože domácí sameček ji nakonec zahnal, stejně jako další návštěvníky a návštěvnice:
Nakonec ale zmizel i on. Naposledy přiletěl večer 29. srpna a odletěl až za tmy po 10. hodině.
Na tomto snímku ho ovšem vidíte na některém z časnějších odletů.
Kdoví kam a proč se odstěhovali. Možná si jen našli něco lepší na přespání. Ve dne je tady mohou rušit stavební práce na střeše s lodžií těsně sousedícího domu (nás tedy ruší). Možná se ale odstěhovali někam dále na lepší loviště. Nezbývá nám než doufat, že si někde nedali nějakého toho otráveného hraboše…