Zdá se, že poštolky nejsou opravdu básníkům, nějak spjatým s Brnem, cizí. Dalším důkazem je báseň Martina Reinera (1964-) ze sbírky Pohled z kavárny v Bath:
Tomáši Přidalovi
Často bývám divný.
Bývám poštolka,
nežeru však myši….Jindy celé hodiny
nosím v kapse sáčka
hotel Florida.(Řeka, kůly, starty pelikánů…)
Natáhnu ruku
a moje dlaň s dvanácti prsty
slavně vychází
nad horou Gonga-Šan.…
Nasypeš mě do vody,
napiješ se zhluboka…
a vyprskneš:„Fuj! Grepový básník.“
- REINER, Martin. Pohled z kavárny v Bath. Brno: Větrné mlýny, 2007. ISBN 978-80-86907-37-6.
- http://www.martinreiner.cz
Poznámka: To, že básník, jsa poštolkou, nežere myši, je jen přirozené. Poštolky, alespoń ty neochočené, žerou hraboše…