Dnešní den přinesl v naší lodžii a v životě poštolčí rodiny v ní sídlící řadu událostí.
Nad ránem se jednomu z poštolčat podařilo po prvém neúspěšném pokusu přistát na plastovém bidýlku, takto bývalém držáku sušáku na prádlo. Jedno z poštolčat, možná to samé, se pak před polednem vydalo na svůj první samostatný výlet z lodžie, z nějž se po čtyřhodinové nepřítomnosti dokázalo úspěšně vrátit. Brzy za ním zřejmě vyrazí i ta další, která zatím suverénně zvládají méně náročný letecký provoz – jako přelet mezi skřínkou pod oknem, policemi u dveří a zábradlím.
Nejmladší, letošní šesté poštolče už nic takového nečeká. Nad ránem ještě vyrazilo za sourozenci na druhou stranu lodžie, ale po návratu do hnízdního kouta nakonec v rohu bedýnky před ním usnulo někdy kolem poledne navěky.. Následovalo tak osud nejmladších poštolčat z let 2010 a 2013. Ta se odebrala do poštolčích věčných lovišť už ve věku přibližně 10 dní zřejmě následkem podchlazení, když samička přestala poštolčata na noc zahřívat. Letošní šesté poštolče se dožilo 29 dní a začínalo mu už podrůstat peří. Naivně jsme se domnívali, že to nejhorší už má za sebou, neb bylo až do posledního rána nesmírně vitální a dokázalo si urvat mezi sourozenci svůj podíl na donesených hraboších. Zřejmě nebyl dostatečný a rozdíl mezi jeho schopnostmi a schopnostmi sourozenců se stal příliš velký. Svůj podíl na tom mělo zřejmě i to, že letošní samička přestala poštolčata poměrně brzo krmit… Stejně jako jeho předchůdci, kteří byli před odchodem z tohoto světa rovněž velmi vitální, se stalo vítaným zdrojem potravy pro své sourozence. Doučit létání se tedy bude muset v tomto převtělení nebo v poštolčím nebi, kde nikdy není nedostatek hrabošů a dostane se i na ty nejmenší hladové poštolčí krky. Lze tam možná nalézt i odpověď na otázku, kolik poštolčích andílků se vejde na špičku jehly. Ale to platí jen o nebi poštolčím. V hraboším nebi je všechno zřejmě trochu jinak…
