Občas stojí za to podívat se, jak naši zvířenu líčila starší literatura. Dosti obsáhlou kapitolu věnovanou poštolkám obsahuje spisek s výstižným názvem Zábavy přírodopisné: k prospěchu mládeže českoslovanské z roku 1877. Pokračovat ve čtení „Myšilovka“
Postolka, lidsky poštolka
Jest pták dravý, jestřábům podobný. Přebývá v Čechách, Rosii, Polsku a v ostatních zemích europejských. V lesích, nejraději v puštinách (odtud snad poštolka) aneb na starých hradech v pustých věžích se zdržuje a hnízdí (odkud snad sokol kolokolnoj, Thurmfalke slove.) Ona prý ve dne i v noci vidí a lítá, honí a žere drobné ptáky, myši, žabky též i prostřední zeměplazy a hmyzy, mouchy, červy, brouky, v letě maliny, jahody atd.; na podzim bezinky, řeřabiny. Plodiny od Boha lidu podané od záhuby prý chrání a polohy zemí očišťuje. Člověk, když jest samojediný přes poledne v lesní pustině, poštolka prý k němu přiletí, okolo něho obletuje a štěbetáním svým ho vyráží, aby se mu nestejskalo…
Už i ta poštolka si krouží nad Brnem…
Člověk snadno propadne dojmu, že poetická poštolka v české literatuře zkrátka neexistuje. Je pravda něco jako bílá vrána, ale vezměte si třeba Druhou báseň o Brně Jana Skácela, v níž nejen „poštolka si krouží nad Brnem“, ale Brno zabírají i hbití rorýsi… Pokračovat ve čtení „Už i ta poštolka si krouží nad Brnem…“
Sídla bezpečná pro ptáky
Česká společnost ornitologická má nový projekt „Sídla bezpečná pro ptáky“. Podrobněji se s ním můžete seznámit v článku Proč ptáci žijí s námi a co z toho mají? na stránkách ČSO.
Součástí projektu je dotazník, jehož vyplněním můžete napomoci ČSO získat informace o tom, jaké povědomí mají lidé o nebezpečích, která ptákům v jejich sídlech hrozí. Pokračovat ve čtení „Sídla bezpečná pro ptáky“
Říkadlo poštolčí
Byl u nás kolega s pěkným ptačím jménem Slavík a když spatřil „naše“ poštolky, zarecitoval:
