O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Protagonisty toho příběhu jsou: On – poštolčí sameček z naší lodžie, Ona – poštolčí samička z naší lodžie… a myš, přesněji řečeno jeden hraboš polní, kterého nejprve sameček přinesl samičce, ona ho pak schovala, aby ho v zápětí nabídla samečkovi, on jí ho opět přinesl … a tak dále, a tak dále. Příběh z pondělí 23. března se v letošním nadbytku hrabošů pravidelně opakuje a názorně ukazuje, že i mezi poštolkami je důležitá tahleta zdvořilost. Pokračovat ve čtení „Zdvořilost“
Už jsme tu o tom několikrát psali. „Naše“ poštolčí samička si schovává nezkonzumované hraboše za oknem do květináče pod jedličku. Když se sameček zdrží se svačinou či obědem, hraboše vytáhne a pochutná si na něm. Pokračovat ve čtení „Jak nepřijít o svačinu“
„Naše“ poštolka v posledních dnech často řeší dilema, zda myše, kterého dostala od samečka raději hned sníst nebo raději uschovat na horší časy. Pokračovat ve čtení „Sníst nebo raději schovat na později?“
Přestože dnes přes noc napadl sníh, dodávka hrabošů nevázla. Nebyli to sice praví hraboši sněžní, ale spíše běžní, ovšem zřejmě rovněž čilí i v zimě, pod sněhem, na což doplatili. Pokračovat ve čtení „Sněžný hraboš“
Vypadá to tak, že naše samička už neloví, zdržuje se poblíž hnízda a plně se nechá zásobovat samečkem. Ten jí nosí jednoho hraboše za druhým. Pokračovat ve čtení „On, ona a myšové“