Poštolky obecné, které žijí u nás v České republice, jsou ptáky tažnými, přelétavými i stálými. Na zimu ty nejmladší, pro které je to jejich první zima, podnikají obvykle delší pouť na jih, někdy až do hloubi Afriky. Ty starší přelétají tam, kde jsou pro ně nejblíže lepší klimatické podmínky a dostatek potravy. Vydávají se většinou na jih a jihozápad, většinou ale ne dále než do Rakouska, Německa či Švýcarska. Na naše území se obdobně stahují poštolky ze severnějších zemí (Saska, Polska, ale i Švédska či Finska). Část našich poštolek, především těch starších, pak zůstává přes zimu v blízkém okolí hnízda. Samci se přitom drží u hnízda, které si už hlídají pro příští sezónu, více. Samice se spíše toulají. Pokračovat ve čtení „O poštolkách tažných, přelétavých a stálých“
Vánoce s poštolkou
Na štědrý den se v naší lodžii objevil opět vánoční stromeček. Je to ten z loňska, ještě stále zelený a pichlavý… A jak se sluší a patří patřičně vánočně ozdobený.
Letos si ho díky mírné zimě i zjevnému odhodlání našeho poštolčího páru nikam neodlétat užíváme s poštolkami. Může nám závidět každý, komu Ježíšek pod nebo nad stromeček poštolku nenadělil… Přilétají každý den těsně před západem slunce a odlétají po jeho východu. Občas také přistanou na smrčku a z mávání křídly a poposkakování je zřejmé, že je vskutku pichlavý.
Sameček zahánějící drzého holuba přistává na špičce vánočního stromečku; 25.12.2015
Ještě jsou tu
Předpověď počasí slibovala teploty pod bodem mrazu a tak jsme minulou sobotu vypnuli letní kamery a uložili je k zimnímu odpočinku. V lodžii teď běží jen ty dvě nejodolnější, které zvládnou provoz při teplotách do -20oC. Zřejmě to bylo poněkud ukvapené, žádné mrazy se nekonaly. Poštolčí pár se ostatně ještě letos nevytratil na lepší bydla. Obvykle nejdříve mizí samička a vzápětí po ní sameček už někdy po polovině října, když nastanou první podzimní mlhy a plískanice. Letos jsou stále tu. Vracejí se se západem slunce a s jeho východem obvykle odlétají, pokud se ještě chvíli nesluní. Občas zaletí i přes den a tvrdě hájí hnízdní lodžii proti svým soukmenovcům i holubům, kteří o ni také jeví zájem. A výjimečně proženou i sýkorky, které se ale objeví obvykle až někdy kolem desáté a tudíž se minou… Pokračovat ve čtení „Ještě jsou tu“
Co nám přinese
Dnes ráno se po 23 dnech opět objevila v lodžii poštolka. Přiletěvší sameček se nejprve usadil na plastovém bidýlku, z něhož se přesunul na lépe osluněné dřevěné bidýlko u dveří. Pobyl s námi necelou hodinu. Holubů si na rozdíl od nás, kteří se je neúspěšně snažíme zahánět, povzneseně nevšímal. Bylo to pod jeho důstojnost a oni to zřejmě dobře věděli a dělali, že tam vlastně ani nejsou…
U té příležitosti jsme založili novou složku foto a video archivu pro tento rok. Uvidíme, co nám všechno přinese… Pokračovat ve čtení „Co nám přinese“
Co asi dělají v zimě
Poštolčí pár se z naší lodžie letos vytratil jako obvykle po polovině října, když se ohlásily podzimní plískanice a mlhy. Šest poštolčat se vydalo do světa dávno před nimi; jejich poslední návštěvy v lodžii byly zaznamenány koncem srpna.
Co teď asi dělají? Pokud se jim podařilo přečkat všechna úskalí spojená se samostatným životem a obživou a nejsou někde v teplejších krajích, musí se potýkat s nástrahami zimy tak jako samička a sameček z videa zveřejněného na Wikimedia Commons, které si můžete prohlédnout zde. Doufejme, že ti „naši“ jsou stejně úspěšní, i když jak známo, druhého roku života se nedožije skoro polovina poštolek; některé zdroje uvádějí jen 20 procent.