O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes „našich“ šest poštolčat dostalo každé po jednom kroužku. Kroužkování se ujal náš tradiční kroužkoval. Objevil se u nás takřka v pravé poledne. Poštolčat je letos šest a neměli jsme dost fixek na obarvení a odlišení kroužků, Jeden zůstal neobarven a jeden je obarven půl a na půl. Pokračovat ve čtení „Barevné kroužky“
Stává se to každoročně. Když se v životě poštolčat blíží 20 den, začne jim být hnízdo malé a tak se první odvážlivec vydá na průzkum. A tak se dnes odpoledne jedno z těch větších vydrápalo na okraj sousedního koše a seskočilo do něj: Pokračovat ve čtení „Poštolčata v koši nekončí“
V pátek našla naše poštolka nějaký zdroj brouků a začala je nosit a nosit a nosit a krmit těmito jednohubkami poštolčata. Pokračovat ve čtení „Chrousti“
Okruh drobných opeřených návštěvníků naší lodžie se již po řadu let nemění. Rehka jsme tu ale letos viděli poprvé. Přihnal se za „naší“ poštolkou, chvilku se pohupoval na zábradlí a pak zas zmizel neznámo kam… Pokračovat ve čtení „Rehek na návštěvě“
Ve většině poštolčích párů mají samec a samice jednoznačně rozdělené role. V období, které právě prožíváme, on nosí potravu, ona krmí poštolčata. Pokračovat ve čtení „Ten dělá to a ten zas tohle“