O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Domácí poštolčata už zřejmě definitivně zmizela z naší ulice a vydala se objevovat svět. Poštolčata ale v naší lodžii vídáme stále. Nejsou to ovšem ta „naše“, ale cizí, neokroužkovaná. Včera ráno jedno takové přiletělo za za otcem poštolkou. Pokračovat ve čtení „Chcete mě?“
„Naše“ poštolčata už není moc vidět ani slyšet a o rodnou lodžii už nejeví zájem. Pokračovat ve čtení „Pan poštolka a vetřelci“
Na konci hnízdní sezóny bývá hnízdo plné vývržků, vypadaného šedého chmýří, které tam zbylo po poštolčatech, a dalších pozůstaků po jejich pobytu na hnízdě. Když se v tom fujtajblu sameček vrtí, tak mu to možná až tak nevadí, Pokračovat ve čtení „Hnízdo nově“
Když hnízdní sezóna pomalu končí, začíná se pan poštolka opět zajímat o hnízdo. Ve středu 5, července se už dokonce věnoval hloubení hnízdního důlku. Pokračovat ve čtení „Vrtěti důlek“
Už jsme o tom psali, „naše“ poštolčata se tu stále ještě poměrně často objevují. Pokračovat ve čtení „Loudílci“