Veselé Velikonoce přátelům a příznivcům „našich“ poštolek přejí jejich lidé. Pokračovat ve čtení „Velikonoční přání poštolčí“
O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Veselé Velikonoce přátelům a příznivcům „našich“ poštolek přejí jejich lidé. Pokračovat ve čtení „Velikonoční přání poštolčí“
Snad už opravdu bude. Alespoň na nájemníky a návštěvníky naší lodžie už přichází. Za „naší“ samičkou létá do lodžie sameček a oba se střídavě vrhají po hlavě do bedýnky pod bidýlky, tikají a vrtí důlek…
Ledový vítr, při němž to v naší ulici o weekendu vypadalo jako když je na horách zákaz vycházení, se konečně utišil… a „naše“ poštolka se opět vrátila. Právě se chruje na bidýlku a ukládá se na noc.
A zítra touhle dobou už prý bude jaro, aspoň to astronomické.
Ten březnový citát v předešlém příspěvku byl poněkud předčasný. Na jaro zatím zapomeňme. Dnes odpoledne po třetí hodině začalo sněžit a ledový vítr zafoukal čerstvým prašanem celou lodžii. Když přiletěla poštolka na zasněžené bidýlko, tak marně hledala závětří. Ucloumána větrem se nakonec rozhodla odletět. Pokračovat ve čtení „Stopy ve sněhu“
Co by dělala? Chvíli se chruje a probírá si peří a pak zaboří hlavu mezi křídly na zádech a spí. Aspoň do té doby než ji otravné reflektory dole projíždějícího auta probudí. To se pak ospale probere, rozhlédne a zase zaboří hlavu do peří a spí…
Alespoň ta „naše“. Pokračovat ve čtení „Co dělá poštolka v noci“