Štítek: poštolka „naše“

Publikováno

V očekávání

Poštolky v naší lodžii už 26. den pečlivě sedí na vejcích, která se i sameček přes své mládí a nezkušenost naučil bravurně zasednout. Střídá spolehlivě samičku a občas se zřejmě hlásí o sezení jen tak, aby se samička mohla prolétnout, a hlavně, aby sám mohl na vejcích posedět. Kromě toho, že jí nosí proviant na hnízdo, mají zřejmě ještě někde poblíž společnou spíž, jejíž místo se nám zatím nepodařilo přesně identifikovat.

Oba na vejcích provádějí úkony potřebné pro zdárný vývoj zárodků. Otáčejí se na nich, obracejí je tak a po zasednutí s nimi klechtají do stran. Období intenzivního zahřívaní, odborně nazývané inkubace se přitom pomalu chýlí ke konci. Pokračovat ve čtení „V očekávání“

Publikováno

Šesté vejce

Dnes ráno snesla samička šesté vejce. Je to pravděpodobně letos vejce poslední. naznačuje to řada průvodních jevů.

Obvykle samička začíná sedět po snesení vejce předposledního. To, že tomu tak je, má prostý důvod: Samička snáší vejce obden; někdy může být doba mezi snesením vajec i delší (u našich poštolek několikrát i tři dny – viz statistické kalendárium). Vylíhnout se však poštolčata mají v co nejkratším časovém úseku. Letos to zprvu vypadalo, že předposledním vejcem je vejce čtvrté, ale to, že na něm samička i sameček trávili více času, bylo zřejmě také způsobeno chladnějším počasím. Od 20. dubna  už samička také nepřespává na bidýlku, i když první noci netrávila na vejcích celé. Pokračovat ve čtení „Šesté vejce“

Publikováno

Vejce a on

Jak známo z románu Betty MacDonald s vejci to nemusí být vždy jednoduché. Když samička letos snesla 13. dubna první vejce, sameček se s ním nejprve seznamoval tak, že ho, dalo by se říci oťukával. Ve skutečnosti ovšem do vejce nekloval, ale zkoumal ho otáčením a kotoulením. Jeho první setkání s vejcem (ve svém krátkém životě něco takového nejspíše viděl poprvé) je zachyceno na videu, které si můžete prohlédnout na videozáznamu: Pokračovat ve čtení „Vejce a on“

Publikováno

O rorýsech

Můžeme je očekávat do tří týdnů. Ze svých zimovišť se vrátí jedni z nejpodivuhodnější ptáků u nás žijících. I když si je leckdo může plést s vlaštovkou, náleží do řádu svišťounů a jsou příbuzní  americkým kolibříkům. Rorýs obecný (apus apus) je dokonale přizpůsoben životu ve vzduchu a za letu i spí. I když také námluvy a páření rorýsů probíhají ve vzduchu, tak hnízdění ve vzduchu doposud nezvládli. Původní hnízdiště ve skalních štěrbinách a dutinách stromů jim již delší dobu z velké části nahrazují lidské stavby (v hesle německé wikipedie je zmiňován příklad z švábského města Hall – Schwäbisch Hall). Vybírá si v nich díry ve zdech, krovy, škvíry pod římsami a trámy i ve větracích otvorech a jiných skulinách panelových domů. Hnízda si staví z rostlin a peří nasbíraných za letu a slepuje je slinami. V Číně jsou rorýsí hnízda, známá pod názvem vlaštovčí, považována za nepřekonatelnou pochoutku. Pokračovat ve čtení „O rorýsech“