O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Jak se léto pomalu chýlí ke konci, tak domácí poštolčí pár tráví v naší lodžii více času. Občas z dlouhé chvíle prozkoumávají další možnosti jejího využití. Oblíbenou kratochvílí pana poštolky se přitom stalo poskakování po kamerách a testování, zda by se nedaly využít jako bidýlka. Pokračovat ve čtení „Kamerová zkouška“
Švýcarské nakladatelství la Salamandre vydává knihu o poštolkách Le faucon de l’espoir, jejíž název bychom mohli přeložit jako Sokol naděje, Frankofonní čtenář se o knize a jejím vzniku dozví více v článcích na stránkách salamandre.org: Pokračovat ve čtení „Le faucon de l’espoir“
My to nedokážeme, ale „naše“ paní poštolka ano. Kromě domácího pana poštolky do naši lodžii v poslední dnech navštěvuje i cizí poštolák. V téhle době, kdy ještě přepeřují, vypadají oba trochu jako pobudové a tak di my, lidé domácí, všimneme toho, že k nám zavítal cizinec, až tehdy, když se dotyčného pustí domácí samička.
Nedávno jsme narazili na otázku, kterak je to se vztahem poštolek a strak a zdali takové přemnožené straky nemohou třeba ze svého okolí vytěsnit i poštolky. Straky mají evidentně smůlu, že jejich přesun do lidských sídel bývá hodnocen negativně a hovoří se přitom i o decimování drobných pěvců a jejich hnízd. Pokračovat ve čtení „Straka a poštolka“
„Naše“ poštolčata jsme po jejich vyletění z rodné lodžie letos mnoho nevídali. Dnes už je jim 66—69 dní. Pokud jsou tedy v pořádku. Touhle dobou už se obvykle přestávají být závislá na rodičovské podpoře a vydávají se do světa. S rodičovskou podporou končí i tolerance. Pokračovat ve čtení „Jako na cizí“