O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Tak už tu máme podzim. Poštolky se v nastalých chladných ránech sluní na bidýlcích a zdá se, že samička už se s přítomností vytrvalého mladého samečka smířila a už se opravdu vypadá, že se dali do páru. Pokračovat ve čtení „Párování a podzimní hraboš“
Před osmdesáti lety vyšla knížečka Lolo a druhové. Jedním z jejích zvířecích hrdinů je ochočená poštolka Lolo a autorem její přítel Old Ještěr — básník mnoha pseudonymů (Smil z Rolničky, Ratibor Suk, Šárek B., Charvát Leo, Alter Ego, Pavel Hrzánský, Kuba Stopěruntík…. a Petr Bezruč). Pokračovat ve čtení „Lolo a Ještěr“
Co se ptactva týče, zdá se být poezie plná pěvců, zvláště těch dobře rýmujících se. Ovšem v básni Mé ptactvo Oldřicha Mikuláška krouží i poštolka: Pokračovat ve čtení „Mé ptactvo“
Něco o poštolkách z dob, kdy byly ptactvem užitečným, posud však pronásledovaným, sepsáno jedním z otců české ornitologie: Pokračovat ve čtení „Nesu Vám kalousy!“
Poštolčí samička, co u nás už skoro dva měsíce bydlí, včera večera zahnala na příletu mladého poštolčího samečka, co se tu vyskytuje teprve pár týdnů. Už jsme o tomto vytrvalém mladíkovi psali. Samičce se vytrvale dvoří a jako jediného z řady samečků, co se kolem ní a naší lodžie ochomýtají, ho toleruje a dokonce mu obvykle dovolí v lodžii i přespat. Pokračovat ve čtení „Jak se zalíbit poštolčí dámě“