O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podzim se v lecčems podobá poštolčímu jaru. Určitě v tom, že je potřeba bránit místo pro hnídění. „Naše“ poštolčí samička, ta co u nás bydlí od července, je v tomto směru vskutku ostražitá. Občas dokonce ještě vyletí i na samečka, co u nás bydlí od září: Pokračovat ve čtení „Incident“
Možná jste si toho všimli. Záběr na naší kameře s číslem 1 vypadá poněkud jinak. Je po letech opět ostrý, poněkud širší a zároveň nižší. Pokračovat ve čtení „Zaostřeno“
Nakladatelství Argo letos nově vydalo knihu Richarda Adamse Daleká cesta za domovem. Její starší vydání už přes dvacet let zaujímá čestné místo v naší knihovně. To nové nám však připomnělo, že důležitou roli v příběhu hraje i hraboš zachráněný králiččím hrdinou Lískáčem před poštolkou:
Lískáč, který byl teď, když mohl na vlastní oči vidět, jaké budou výsledky celé práce, už v daleko lepší náladě, seděl se Stříbrákem u ústí chodby, když náhle zaznělo dupání „Jestřáb! Jestřáb!“ Pokračovat ve čtení „Poštolka a hraboš z kamenitého vrchu“
Poštolky to v rýmovánkách a říkadlech nemají lehké. Rýmy je většinou zaženou do školky. V případě básničky Petra Volfa z knížky pro děti o životě v lese je v té školce dokonce učí káně: Pokračovat ve čtení „Říkadlo ze života v lese“
Kde jsou holky
z naší školky?
Dívají se
na poštolky.
Pokračovat ve čtení „Říkadlo pro birdwatcherky začátečnice“