O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Po odstěhování poštolčat do záchranné stanice naši lodžii vbrzku začali dva poštolčí samečkové. Sameček první je, jak se domníváme, otec „našich“ letošních poštolčat a po svém znovubjeveníse poměrně často nocuje na bidýlkách nad starým hnízdem. Odtud se ho ovšem pravidelně snaží vystrnadit sameček druhý. Pokračovat ve čtení „Nocležnice“
Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):
…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.
Do života „našich“ poštolek se stále pletou blízcí sousedé. Včera přiletěl se samičkou cizí sameček (12:04) a podrobně si prohlížel lodžii i „naši“ samičku. Obojí ho zřejmě natolik zaujalo, že se za deset minut vrátil, leč po přistání na zábradlí se objevil domácí sameček a odkázal ho do patřičných mezí. Pokračovat ve čtení „Sousedské vztahy“
O holubech, kteří navštěvují naši lodžii se stejným cílem jako poštolky, jsme tu psali už mnohokrát. To, že místa jevící se jako potenciální dobré bydlo poštolkám, přitahují i holuby, je bohužel logické. A tak u nás pravidelně přistávají, bublají a natřásají se a testují všechna možná i nemožná hnízda. Pokračovat ve čtení „V pravé poledne“
Naše lodžie jako jedna z posledních otevřených přitahuje neodolatelně různé opeřence, kteří se pídí po nějakém slušném místě pro hnízdo. Pokračovat ve čtení „Přitažlivá“