O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Jak a čím nabarvit velikonoční vejce není problém, kterým by si poštolky a jiní opeřenci museli lámat hlavu. Snášejí mnohdy přímo kraslice. Poštolčích vajec se v naší lodžii letos o velikonocích zřejmě stejně jako o těch loňských nedočkáme a tak jsme pro velikonoční přání vybrali jedno z nejhezčích vajec ze snůšek minulých. Poštolky jsou ovšem letošní.
Nic jiného jsme ani nemohli čekat. Jestliže si naši lodžii našli opět poštolky, dříve nebo později ji museli začít zkoumat co do možností pro hnízdění i holubi. Na střeše nad námi to zkrátka není ten správný komfort. Na rozdíl od poštolek první průzkumník neomylně zamířil do starého hnízda.
Na prvního dubna, jak možná ještě ne všeobecně známo, připadá mezinárodní den ptactva. Naše poštolky ho oslavili tradičně:
Je to každý rok stejné, ale letos…
Nad ránem (27.3.2017)
Poštolky už u nás od začátku března bydlí. Zatím ale používají naši lodžii téměř výhradně jako noclehárnu. Večer se setměním přiletí. Nejprve samička a vzápětí za ní sameček. Usadí se na bidýlkách u dveří a pohovoří spolu krátce (zřejmě na téma, jaký byl dnes den). Jak se začne rozednívat, protáhnou se, provedou toaletku, samička slétne na zábradlí a sameček v rychlosti splní své manželské povinnosti. A pak už jsou ti tam. Pokračovat ve čtení „Trpělivost matka trpaslíků“
Jaro astronomické (jarní rovnodennost) připadlo letos na 20. března 11:28, kdy Slunce opět proťalo nebeský rovník a začalo stoupat na severní obloze stále výše nad obzor. Začátek jara nám zkalilo úmrtí myšky Jůlie, vždy veselé aktivní i v posledních týdnech. kdy už ji trápila choroba.
A venku už je opravdu jaro, jak nám dnes naznačilo několik párů obojživelníků a ostatně i „náš“ domácí poštolčí pár… Pokračovat ve čtení „Jaro astronomické, kalendářní a poštolčí“