O hraboši a poštolčeti

Jak to tehdy bylo?

Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.

Pokračovat ve čtení „O hraboši a poštolčeti“

Jak poštolky loví

Duch Svatý nejčastěji byl, jest a zřejmě i ještě dlouho bude zpodobňován jakožto holub. Kdo, ale někdy viděl lovící poštolku, pochopí, proč způsobu její letu při lovu říkají francouzi vol „Saint-Esprit“. Český „třepotavý let“ rozhodně tak výstižný není. Popisující k němu musí vždy dodat, že poštolka  se vznáší, doslova visí na místě nad terénem (loukou nebo polem). Tento nezaměnitelný způsob letu, který lovící poštolka ovládá, zachycují dva dokumentární snímky BBC:

Myš a pošta

Možná je to jejich obyčejností, jejich špatnou pověstí či tím, že panuje domněnka, že je nehygienické známku, na které je myš, olíznout…

Pakliže se poštolka objevuje na poštovních známkách hojně (viz.  Poštolky a pošta), myš domácí (mus musculus) či hraboše polního (microtus arvalis) a jejich příbuzné na nich prakticky nenajdeme. Na známku mají nárok zřejmě pouze ti z nich, kteří jsou chráněni jako norník z ostrova Jersey (clethrionomys glareolus caesarius):

Pokračovat ve čtení „Myš a pošta“