O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Když už poštolčatům táhne na dvacátý den, tak už aktivně reagují na potravu, kterou jim rodiče nosí. Snaží se jí zmocnit a protože natrhat ji na kousky a způsobně ji sníst ještě neumějí, tak donesený úlovek polykají vcelku. Pokračovat ve čtení „Polykači myšů“
Letos, od roku 2018 už podeváté, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii, okroužkována. Stalo se tak 27. května v podvečer v době, kdy byla 16 – 14 dní stará. Pokračovat ve čtení „Kroužkování podeváté“
Do života „našich“ poštolek se snažíme nezasahovat. Výjimečně nám to ale přece jen nedá. Naposledy po dlouhé době dnes. Pokračovat ve čtení „Deus ex machina“
V posledních dvou dnech se kolem poštolčí lodžie potlouká cizí, ještě nepřepeřený, poštolčí mladík. Klidně vletí za paní poštolkou do lodžie… Pokračovat ve čtení „Cizí mladík“
Holub se na poštolčím jídelníčku ocitá jen zcela výjimečně. Za těch dvacet let, co u nás poštolky hnízdí, jsme to letos viděli teprve podruhé. Pokračovat ve čtení „Holub k obědu“