O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Tak od neděle 8. března máme nového samečka.
Ten první se v tichosti vytratil v podvečer 5. března. Byl pěkně urostlý a řádně vybarvený, jak správný poštolčí sameček býti má. Se samičkou tvořili harmonický pár a možná, že jen zmizel na kratší dovolenou, ze které se ještě míní vrátit.
Starý sameček před hnízdem; v pozadí samička (4.3.2015)
Tak už je od minulé soboty zase v lodžii. Zbrusu nový, kontejnerový, smrk a k tomu pichlavý. Je už od té doby, co zde bydlíme v pořadí čtvrtý. První (smrček přímo z lesa) vydržel nejdéle, ale to, že jej nikdo z pověřených nezalil po dobu naší déle než půlroční nepřítomnosti nezalil, přežít bohužel nemohl. Další dva (smrček a jedlička) bohužel doplatili na soužití s poštolkami. Poslední jedličce nepomohlo ani to, že jsme ji v posledních dvou letech na léto dávali do chodbové lodžie. Uvidíme, jak uspěje s námi a s poštolkami nováček.
Ze začátku ovšem stromeček ozdobený poštolčetem působil velmi dekorativně (2007).
Jak to bylo?
Poštolka sledována poštolčaty slétá přede dveře:
Pokračovat ve čtení „Jak poštolka předala poštolčatům myše.“
O tom, co dělat, když jsme našli ptačí mládě opakovaně informuje nás nepoučitelné člověky řada zdrojů (viz. vybrané odkazy dole na této stránce).
Vracíme se k tomuto tématu, i když tomu roční zrovna neodpovídá roční doba, proto, že jsme narazili na instrukivní přírodní komiks / plakát Rosemary Mosco. Je na něm výstižně ilustrován rozhodovací proces a řešení, co dělat, když najdeme mládě pěvce vypadlé z hnízda. Základní pravidla platí i pro nezpěvavé dravce, jakými jsou poštolky:
Jak to tehdy bylo?
Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.