O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pokud by „náš“ poštolčí pár měl mít nějaké heslo, znělo by nejspíše, alespoň pro toto období, „Krmit a chránit“. Role přitom mají letos, snad jen s výjimkou zahánění vetřelců, striktně rozděleny. Sameček zajišťuje přísun potravy, samička poštolčata hlídá, chrání před nepřízní počasí a krmí. Pokračovat ve čtení „Krmit a chránit“
Pozornější pozorovatelé dění v naší lodžii už si všimli, že páté vejce zmizelo. Namísto něho se tu objevilo pidipoštolče. Pokračovat ve čtení „Benjamínek“
Když jsme minulý čtvrtek odjížděli na cestu, seděla „naše“ poštolka ještě na pěti vejcích. Když jsme se pak po neděli vrátili, zbývalo už jen jedno, zato tu teď máme čtyři ochmýřené minipoštolky. Pokračovat ve čtení „Skořápky“
Konečně se nám podařilo zjistit, jak se daří „našim“ letošním poštolčatům, která jsme před měsíce odvezli do záchranné stanice. Včera, 9. srpna, byla vypuštěna z voliéry a kroužila nad Ptačím centrem. Čeká je velký, širý svět…
Vždy nás zajímalo, co vlastně dělají mladé poštolky, když už se musí starat samy o sebe. Něco jsme tady už o tom i napsali např. v příspěvku Co zrovna asi dělají aneb lovecké začátky… nebo George, Rosie, Alice, Kirky, Maddie a Rabbie s odkazem na sledovací projekt Gordona Riddlea.
Před osamostatněním během onoho měsíce po prvním leteckém pokusu, kdy je ještě rodiče zásobují potravu, se poštolčí mláďata, mají-li přežít, musí naučit dvěma dovednostem: letu a lovu. Pokračovat ve čtení „Škola hrou“