Když jsme minulý čtvrtek odjížděli na cestu, seděla „naše“ poštolka ještě na pěti vejcích. Když jsme se pak po neděli vrátili, zbývalo už jen jedno, zato tu teď máme čtyři ochmýřené minipoštolky. Pokračovat ve čtení „Skořápky“
„Naše“ poštolčata
Konečně se nám podařilo zjistit, jak se daří „našim“ letošním poštolčatům, která jsme před měsíce odvezli do záchranné stanice. Včera, 9. srpna, byla vypuštěna z voliéry a kroužila nad Ptačím centrem. Čeká je velký, širý svět…
Škola hrou
Vždy nás zajímalo, co vlastně dělají mladé poštolky, když už se musí starat samy o sebe. Něco jsme tady už o tom i napsali např. v příspěvku Co zrovna asi dělají aneb lovecké začátky… nebo George, Rosie, Alice, Kirky, Maddie a Rabbie s odkazem na sledovací projekt Gordona Riddlea.
Před osamostatněním během onoho měsíce po prvním leteckém pokusu, kdy je ještě rodiče zásobují potravu, se poštolčí mláďata, mají-li přežít, musí naučit dvěma dovednostem: letu a lovu. Pokračovat ve čtení „Škola hrou“
Odvézt či neodvézt
(aneb jak jsme toto dilema nakonec vyřešili)
Pokud sledujete přímý přenos z naší lodžie, tak už určitě víte, že letošní čtyři poštolčata v pozdním nedělním odpoledni zmizela z hnízda. Od úterka 3.července, kdy se zde naposledy ukázala matka poté, co zahnala 29. června poštolčího otce, jsme dumali jak dlouho máme čekat než je předáme do záchranné stanice Pokračovat ve čtení „Odvézt či neodvézt“
Kdopak to asi je?!
Stalo se dnes ráno těsně před půl sedmou. Poštolčata už slupla ranní kuřátka, odpočívala a vyhlížela, zda se neobjeví maminka. Na zábradlí ovšem nejprve přistál rehek a dokonce vlétl i do lodžie. Málem ještě ani nestačil odletět a už se na obloze objevila známá silueta. Pokračovat ve čtení „Kdopak to asi je?!“