O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Cizí neokrouřkované poštolče, co se u nás zabydlelo, takže už je vlastně „naše“, se dnes dopoledne věnovalo průzkumu hnízdní bedýnky. Zaujalo je všelicos – včetně kousků keramzitu v podestýlce, a důkladně zkoumalo, zda by to třeba nebylo k snědku. Menší kousky polykalo. Pokračovat ve čtení „Jak zahnat hlad“
Od té doby, co začalo pršet, je v naší lodžii rušno. A na noc tu bývá ořeplněno. Včera večer se tu směstnalo 6 poštolčat – 5 na bidýlkách nad starým hnízdem a jedno na kameře č. 17, která je na ně namířena. Ráno, jak už se stalo prakticky zvykem, jedno z poštolčat spadlo z bidýlka. Zase to bylo poštolče neokroužkované. Pokračovat ve čtení „Pět plus jedno navíc“
„Naše“ poštolčata si občas do lodžie přinesou něco k snědku. Zdrojem většiny těch dobrot jsou zřejmě dosud jejich rodiče, hlavně otec poštolka. Pokud mají poštolčata hlad, tak i přílet sourozence vyvolá pěkný poprask. Pokračovat ve čtení „Držet a udržet“
Dnes před půl čtvrtou se jednomu z nocujících poštolčat podařilo zopakovat pád z bidýlka, Dokázalo přitom i změnit záběr kamery č. 20. Ale jinak vše proběhlo takřka doslova tak, jak je popsáno v příspěvku Pýcha předchází pád. Pokračovat ve čtení „Bez kroužku“
Dnes pršelo skoro celý a tak se poštolčata ve větším či menším počtu zdržovala pod střechou doma v lodžii. Jedno so domů přineslo i něco k snědku. Pokračovat ve čtení „Promoklé poštolče a spol.“