O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pokud jste jednodenní poštolče, tak to není snadné. Zvláště, když se při krmení ocitnete na zádech. Tak jako jedno z poštolčat dnes ráno. Nakonec se ale na vlastní nohy postavit dokázalo a bylo náležitě odměněno… Pokračovat ve čtení „Postavit se na vlastní nohy“
Poštolčí otcové sice rádi střídají své družky v sezení na vejcích, když se ale vylíhnou poštolčata, nevědí si s nimi rady. Dnes ráno ovšem pan poštolka ukázal, že se tak nechovají všichni. Pokračovat ve čtení „Emancipovaný otec“
U „našich“ poštolek začalo letos líhnutí dle očekávání 11. května. Během méně něž půl dne se vylíhlo prvních 6 poštolčat (tři před 5:15, čtvrté 7:24, páté před 10:32, šesté 13:48). Pokračovat ve čtení „Rekordních šest“
„Naše“ poštolčata zachovala v letošním roce rodné lodžii vyjímečnou věrnost. Většina se jich vracela přespávat celých 9 týdnů. Poslední zde přespalo v noci ze 16. a 17. července. Pokračovat ve čtení „Poslední na odletu do světa“
Od 17. června, kdy do ulice poprvé vyletělo i šesté poštolče, se s výjimkou první noci, kdy se vrátilo všech šest poštolčat, na noc vracejí obvykle 4 (někdy pět, někdy jen jedno). Všechna se snaží přespat na bidýlkách nad starým hnízdem.