O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Domácí poštolčata už zřejmě definitivně zmizela z naší ulice a vydala se objevovat svět. Poštolčata ale v naší lodžii vídáme stále. Nejsou to ovšem ta „naše“, ale cizí, neokroužkovaná. Včera ráno jedno takové přiletělo za za otcem poštolkou. Pokračovat ve čtení „Chcete mě?“
Už jsme o tom psali, „naše“ poštolčata se tu stále ještě poměrně často objevují. Pokračovat ve čtení „Loudílci“
Čím více se poštolčata venku v ulici zdokonalují v letu, tím více se jich vrací domů a v „naší“ lodžii bývá opět veselo. Pokračovat ve čtení „Návraty domů“
Domů do rodné lodžie občas zaletí i další poštolčata. Opravdový slet uspořádala ráno 29. června před devátou. Pokračovat ve čtení „Poštolkovský slet“
Skoro každý den se k nám v rodné lodžie vrací jedno z poštolčat. Zpočátku bylo také jediné, které se každý večer vracelo, aby strávilo noc na jednom z bidýlek nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Mazánek“