O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poté, co první poštolče opustilo koš, našlo si v lodžii bezpečná místa k pobytu, odkud nehrozí pád dolů do ulice. Jedním z nich je skříňka pod oknem, na které se dá báječně jezdit po bříšku a „popelit se“. Druhé je stolička pod kamerou u starého hnízda. Pokračovat ve čtení „Z koše ven II.“
„Naše“ letošní poštolčata jsou oproti minulým ročníkům poněkud zaostalá. Ve svém věku – v sobotu bylo třem starším 32 dní – by poletovala po lodžii a některé létala i ven. Letos jsme však museli čekat na to, až opustí koš vedle rodného hnízda déle. Pokračovat ve čtení „Z koše ven I.“
Zatímco první dva se už toulali po okolí, druhým dvěma to trvalo než se odhodlali vydat se do ulice. Pokračovat ve čtení „Druzí dva“
Poslední červnový den nebyl v naší lodžii a jejím okolí rozhodně chudý na události. Byl to den doslova rozlétaný. Pokračovat ve čtení „Podařený výlet“
Nejstarší dvě poštolčata celý den pilně cvičila. To první se brzo po ranním neúspěchu dostalo na kýžené bidýlko nad starým hnízdem. To druhé se zarytě trefovalo o něco níže. Pokračovat ve čtení „Nepodařený pád“