Štítek: let

V pátek, těsně po jedenácté, se „naše“ dvě nejstarší poštolčata rozhodla, že když už umí tak báječně létat, je načase vyzkoušet si, jak se létá venku v ulici. Vyrazila takřka současně. Pokračovat ve čtení „Jaké je to asi venku I“

Dlouho to vypadalo tak, že „naše“ poštolčata to výše než na květináč v koši nedotáhnou. Dnes se ovšem rozhodla, že všechno doženou. Pokračovat ve čtení „Pozor, letím!“

„Velikánským obloukem letěl dolů. V pádu zamával rukama, párkrát zastříhal nohama, vyrovnal let a začal nabírat výšku. Za chvíli už jen tmavý bod mizel v tom nekonečněm modru…“

Takhle nějak poprvé letěl Leopold Drum v povídce Ivana Vyskočila, kterou jsme si vypůjčili do názvu tohoto příspěvku. Těžko říci, zda to tak snadné měla i poštolčata, která dnes ráno vyletěla z naší lodžie. Pokračovat ve čtení „Vždyť přece létat je tak snadné“

Umění letu „našich“ poštolčat se stále zdokonaluje. Dokáží již přeletět lodžii napodél bez mezipřistání. Přistát na zábradlí na protější straně už zvládají hladce. Je to ostatně o něco níže než startovací místo u dveří: Pokračovat ve čtení „Co už všechno dovedem“

Jméno Lotrando jsme dali poštolčatům zřejmě oprávněně, kdepak Luvík… Hlavně po ránu a navečer, když není takové parno, totiž docela vyvádějí. Dnes, jako každé ráno, nás těsně před pátou probudil křik. Jak se později ze záznamů ukázalo, obletoval kolem nějaký vetřelec – pravděpodobně opět poštolčí mladík, který má ve zvyku občas přijít na návštěvu. Pokračovat ve čtení „Hledej Lotranda“