O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ domácí poštolčí samička několik dní posedávala a od pondělka přímo vysedávala na hnízdě, takže se zdálo, že už to tu každou chvíli bude. Onen důležitý okamžik ovšem na stal až dnes. Ve 14:37 se zvedla a konečně se objevilo první letošní vejce v naší lodžii. Podle celkové statistiky je od roku 2007, kdy zde poštolky hnízdily poprvé, už šedesáté třetí. Pokračovat ve čtení „Konečně vejce“
Včera se v naší lodžii objevilo další vejce. Už jsme ho ani nečekali. Prodleva mezi snesením vejce čtvrtého a pátého byla neobvykle dlouhá, takže už jsme předpokládali, že se vše bude už točit jen kolem vajec čtyř: Pokračovat ve čtení „Vejce páté (pozdní)“
Původně jsme propadli dojmu, že „naše“ poštolka bude snášet vejce v intervalu po 52 hodinách. To je, jak ukazují naše víceméně pečlivě vedené deníky, asi nejobvyklejší doba mezi snesením dvou vajec. Poštolka to ovšem může zvládnout za dobu kratší, nebo naopak delší, zvláště když by měla snášet v noci. A tak se celkem logicky další vejce objevilo až po 59 hodinách. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté (ranní)“
Tak tu máme třetí vejce. Objevilo se o něco dříve před tímto záběrem a rozhodně dříve než jsme ho čekali. Poprvé pod samičkou vykouklo již včera těsně po páté hodině odpolední. Pokračovat ve čtení „Vejce třetí“
Bylo sneseno dle očekávání v pondělí nad ránem. Poprvé jsme ho pod poštolkou zahlédli v 6:50. V 7:05, když se objevil sameček s myšem, bylo jasné, že jsou vejce opravdu dvě:
