O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Před osmdesáti lety vyšla knížečka Lolo a druhové. Jedním z jejích zvířecích hrdinů je ochočená poštolka Lolo a autorem její přítel Old Ještěr — básník mnoha pseudonymů (Smil z Rolničky, Ratibor Suk, Šárek B., Charvát Leo, Alter Ego, Pavel Hrzánský, Kuba Stopěruntík…. a Petr Bezruč). Pokračovat ve čtení „Lolo a Ještěr“
Co se ptactva týče, zdá se být poezie plná pěvců, zvláště těch dobře rýmujících se. Ovšem v básni Mé ptactvo Oldřicha Mikuláška krouží i poštolka: Pokračovat ve čtení „Mé ptactvo“
Něco o poštolkách z dob, kdy byly ptactvem užitečným, posud však pronásledovaným, sepsáno jedním z otců české ornitologie: Pokračovat ve čtení „Nesu Vám kalousy!“
Občas propadáme dojmu, že poštolky literární se vykytují v české poezii vlastně nevyskytují. Náhodně jsme však narazili na další bílou vránu, vlastně poštolku, v básni Josefa Topola A co zbude po nás? Pokračovat ve čtení „A co zbude po nás?“
Pokud můžeme soudit z online přenosů z poštolčích hnízd, letošní sezóna skončila. Poštolčata vyletěla už i z hnízda ve veži kostela v Mils bei Imst a většina kamer už je vypnuta nebo je nasměrována někam jinam. Ve druhém případě je nejčastěji pouze otočena směrem ven z hnízda, takže se dozvíme něco o jeho okolí (např. v Cáchách).
Letní podvečer v naší lodžii. Sameček přistává na bidýlku za samičkou.