O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poté co se „naše“ poštolčata, tedy ta čtyři starší, rozlétala po naší lodžii, změnila se v něco, co bychom mohli nazvat demoliční četou. Převracejí květináče, v nichž již naštěstí delší dobu nejsou žádné živé rostliny a bojují se vším, co najdou a co se dá trochu rozhýbat. Množství energie, které do této činnosti a leteckého treninku vkládají, vyžaduje dostatečný přísun energie. Pokračovat ve čtení „Zásobování demoliční čety“
V pátek našla naše poštolka nějaký zdroj brouků a začala je nosit a nosit a nosit a krmit těmito jednohubkami poštolčata. Pokračovat ve čtení „Chrousti“
Ve většině poštolčích párů mají samec a samice jednoznačně rozdělené role. V období, které právě prožíváme, on nosí potravu, ona krmí poštolčata. Pokračovat ve čtení „Ten dělá to a ten zas tohle“
Poštolka sousedka, které se nedávno podařilo úspěšně vyfouknout domácím donesenou kořist, to zkouší a bude zřejmě zkoušet i nadále. Včerejší pokus se jí ale moc nevydařil. Pokračovat ve čtení „Proč to nezkusit znovu“
„Ve hnízdečku tiše sladce usnul pták
a svačina sviští vzhůru do oblak…“ Pokračovat ve čtení „Svačina sviští“