O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Žoužel je nářeční (též knižní) synonymum k spisovnému obecnému výrazu havěť. (Má i jiné významy jako neřád apod.) Označuje všechny druhy drobných živočiců, především hmyzu, Hlavně na Moravě jsou takto označovány i žížaly. Ostatně i žížala, s níž má žoužel společné kořeny, je výrazem hovorovým; správný odborný název je dešťovka. Pokračovat ve čtení „Žoužel“
Paní poštolka se občas letí proletět. Je docela příjemně teplo a tak může nechat chvíli poštolčata o samotě. Když se v době její nepřítomnosti objeví sameček s proviantem, je to pro něho poněkud problém. Pokračovat ve čtení „Pan poštolka, hraboš a poštolčata“
I když jsou „naši“ poštolkovi zkušený pár, občas se vloudí nějaká ta chybička. Třeba, když při předávání kořisti upadne hraboš. Naštěstí jen na podlahu lodžie, kde ho lze snadno zase sebrat… Pokračovat ve čtení „Hrabošův pád“
Kromě hrabošů nosí pan poštolka všelicos jiného. Ať se nám to líbí nebo ne, nosí i nejrůznější opeřence, nejčastěji sýkorky nebo vrabce, občas nějaké to holoubě, výjimečně rehka nebo rorýse. Pokračovat ve čtení „Stehlík“
Poštolčata v naší lodžii – pět se jich vylíhlo v pondělí a jedno ve středu – tráví většinu času konzumováním všeho, co jim maminka strčí do zobáčku. Ještě nejsou dost stará na to, aby zůstávala sama a paní poštolka je v době když je nekrmí chrání před prochlazením nebo naopak přehřátím. Pokračovat ve čtení „Rostou jako z hrabošů“