O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolky obvykle kamery v jejich lodžii vůbec nezajímají. Ale občas je to láká vyzkoušet, zda by jim ten nový předmět nemohl posloužit jako bidýlko. Novou kameru č. 17 se pan poštolka rozhodl otestovat dnes při příletu na noc. Pokračovat ve čtení „Test nového bidýlka“
Poštolky se nejen rády koupou, ale i popelí. Názorně to předvedla „naše“ paní poštolka dnes ráno. Využila k tomu trochu jemného písku, který jsme několik dní předtím vysypali do nádoby na podlaze lodžie. Pokračovat ve čtení „Popelka“
Poštolky, které u nás bydlí i ty, co u nás bydlely před nimi, využívají – pokud se nemusí schovávat před drzými odrůstajícími potomky – k odpočinku a spánku bidýlka, Ta nad novým nebo nad starým hnízdem. Výběr ovlivňují nejen jejich osobní preference, ale i to, odkud zrovna fouká vítr. Pokračovat ve čtení „Úkryt“
Každé ráno, pokud jsme doma, si pouštíme přenos z naší lodžie, abychom se podívaly jak poštolky, co u nás bydlí strávili nebo ještě tráví začátek dne. Dnes nás přitom překvapila hromádka černého peří, ke které zrovna seskočila z bidýlka paní poštolka, aby si ji prohlídla. Pokračovat ve čtení „Noční neklid“
„Náš“ pan poštolka si v posledních dnech dává každé ráno schůzku doma v lodžii. Když přitom ještě svítí a hřeje sluníčko, zdrží se déle. Pokračovat ve čtení „I když mrzne“